Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2018 > Číslo 2 > Hynek Skořepa: Odešel velký ruský herec

Theatrum mundi

Hynek Skořepa

Odešel velký ruský herec

Před několika týdny (12. 3. 2018) zemřel Oleg Tabakov, jeden z nejvýznamnějších ruských a sovětských herců. Několik měsíců před smrtí však již pobýval duchem mimo tento svět, byl udržován v umělém spánku. Oleg Tabakov se narodil v roce 1935 v Saratově a vyrůstal v neúplné rodině, s matkou a babičkou. Počátkem 50. let odešel do Moskvy, kde absolvoval divadelní školu při MCHAT (Moskevském uměleckém akademickém divadle). Společně s přáteli založil v roce 1956 legendární divadlo Sovremennik coby scénu mladých herců. Hrál v MCHAT, kde byl později uměleckým šéfem a od roku 2004 ředitelem. Proslavil se divadelními rolemi Chlestakova v Gogolově Revizorovi (s ní se poprvé představil u nás v pražském Činoherním klubu) či Alexandra Adujeva v Gončarovově Obyčejné historii. V roce 1987 založil v bývalém uhelném skladu další moskevské divadlo Tabakerka (dnes už má novou budovu), jehož soubor v posledních letech hostoval také v Praze.

Ve filmu začínal Oleg Tabakov drobnými rolemi (např. ve válečném snímku Živí a mrtví Alexandra Stolpera z roku 1964), první významnější úlohu měl v Bondarčukově vícedílném filmovém eposu Vojna a mír (1968). O rok později nahradil Rolana Bykova ve filmu režiséra Alexandra Mitty Sviť, sviť, má hvězdo. Snímek pojednává o osudu tří služebníků múz (filmaře, divadelníka a malíře), na nichž Mitta, který se podílel také na scénáři, demonstroval trpký osud umělce v jakémkoliv autoritativním režimu. Natáčení probíhalo v létě 1968, hlavní role byla napsána na tělo R. Bykovovi, ale když byla natočena polovina filmu, došlo k „bratrské pomoci“ v Československu. Režisér byl ústředím informován, že film zkazil špatným obsazením. Nahrazení Bykova Tabakovem však nelitoval (později prý prohlásil, že se mu Bykov pletl do řemesla) a Oleg Tabakov do filmu vnesl potřebnou křehkost vnímavé duše. Film byl předloni promítán v rámci XXIII. ročníku Semináře ruských filmů v Hodoníně.

Tabakovovou životní rolí je údajně Oblomov ve filmu Nikity Michalkova z roku 1979. Já si Tabakova vybavuji z vedlejší role v oscarovém snímku Moskva slzám nevěří (také z roku 1979). Ten se stal jedním z komerčně nejúspěšnějších sovětských filmů 70. let. Zdánlivě banální příběh tří venkovských dívek, které se koncem 50. let seznamují v jedné moskevské ubytovně, představuje jejich lásky, vzestupy i pády, ale hlavně různé lidské charaktery. Proměny životních postojů hrdinek i atmosféry města jsou pak ukázány s odstupem dvaceti let.

Na webových stránkách Česko-slovenské filmové databáze (www.csfd.cz) se jeden z anonymních účastníků diskuse zamýšlí nad tím, proč zrovna tento film získal cenu americké filmové akademie za nejlepší zahraniční film, když v té době v SSSR vzniklo mnoho po umělecké stránce nesporně přínosnějších snímků. Myslím, že k tomu přispělo přiblížení „exotické“ sovětské reality americkým divákům. Ti ve filmu mohli vidět, že lidé v Moskvě prožívají podobná běžná lidská trápení jako třeba v New Yorku a že i za železnou oponou lidé usilují o to, aby se jim po materiální stránce žilo lépe. Tedy že také v komunistickém Rusku mají před sebou vidinu obdoby „amerického snu“ ve smyslu přičiň se a bude ti pomoženo.

Z filmů, které se promítaly u nás, si Tabakov zahrál ještě v koprodukčním polsko-československém snímku A. Moskalyka Kukačka v temném lese (1984), kde ztvárnil rozporuplnou osobnost velitele koncentračního tábora. A potom v komedii Muž z bulváru Kapucínů (1987) režisérky Ally Surikovy. Po zániku SSSR se objevil třeba v koprodukčním rusko-ukrajinském povídkovém dramatu Tři příběhy (1997) v režii Kiry Muratovy, který reflektuje situaci v Rusku po pádu totality, nebo ve filmu o nejslavnějším pohádkáři Andersen. Život bez lásky (1996) v režii mého oblíbeného Eldara Rjazanova. Naposledy si zahrál loni v komedii Kuchyně. Poslední bitva mladého režiséra Antona Fedotova.

Zbývá dodat, že v roce 2008 obdržel Oleg Tabakov čestný doktorát pražské Divadelní fakulty AMU. Možná proto zaznamenala jeho úmrtí řada českých médií, na rozdíl od odchodů mnoha jiných osobností ruské kultury. Olegův syn Anton Tabakov (narozen 1960) je také herec (již od dětství) a navíc podniká.

Hynek Skořepa

Obsah Listů 2/2018
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.