Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2018 > Číslo 2 > Jana Červenková: Odešel odbojář, spisovatel, kritik, vědec

Jana Červenková

Odešel odbojář, spisovatel, kritik, vědec

Bylo to v době 2. světové války. Parta gymnaziálních studentů založila odbojovou protifašistickou organizaci. Všichni byli pochytáni gestapem a tvrdě vyslýcháni na Pankráci. K sofistikovanému způsobu mučení patřilo i to, že chlapce jednoho dne naložili do „antonu“ a vezli na proslulou střelnici do Kobylis. Všichni věděli, co to znamená. Ďábelský žert však spočíval jen v tom, že auto střelnici obkroužilo a vrátilo se do pankrácké věznice. Mezi nimi byl i pozdější PhDr. Jiří Honzík. Válku přežil, třebaže jeho spolužáci nakonec smrti neunikli – on však nebyl k popravě plnoletý. Cítil to jako životní dluh a veliké trauma, jak se obráží i v jeho poezii: Jenomže tenkrát na tom náklaďáku/ jsme mysleli, že za hodinu umřem./ A všechna krása světa vstala v nás a žhnula/ navzdory údělu. Kdo neprožil to, neuvěří,/ co taky může člověku být drahé./ Jak málo postačí, abychom byli šťastni./Jak strašně, strašně nechceme než žít./ Jenomže auto zamířilo dolů/ a my se měli vrátit do života./ Měli se vrátit, ale nevrátili./ Zůstali jsme tam navždy na té cestě,/ nadosmrti už zavaleni děsem/... (Tři básně jednoho osudu, pod pseudonymem Martin Zik.)

Po válce Jiří Honzík vystudoval bohemistiku a rusistiku. Věnoval se vědecké kariéře na Filozofické fakultě UK, psal do literárních časopisů i do Rudého práva, začíná s překlady, které ho později živí (Pasternak, Cvetajevová, Brjusov...), na celoživotním kontě má i množství literárněvědných esejů. Když vzpomene na tuto dobu, přiznává ... humanitně demokratický, svobodomyslný duch předmnichovské republiky zprvu silně ovlivňoval i mé pojetí komunismu, který jsem pojímal jako jeho dovršení v rovině sociální spravedlnosti... S takto romantickými představami musel nutně neuspět. Po roce 1968 měl zákaz vyučování, tu a tam se daří přátelům zadávat mu překlady. Po roce 1989 se vrací jako docent na fakultu.

Honzík byl člověk spravedlivý, ve své přísné sebekritičnosti napadal kritiky, že nezaznamenali povrchnost, vzniklou v časové tísni při jeho práci na knize Ruská klasická literatura (s R. Parolkem). Byl i společenský, uměl v přátelském kruhu vyprávět, dokázal ocenit ovzduší na katedře pod vedením Miroslava Drozdy, na nějž vděčně vzpomínal. Byl oddaný studentům a vědě, měl smysl pro uspořádání věcí.

V noci na 13. 3. 2018 zemřel ve Vojenské nemocnici v Praze ve věku nedožitých 94 let.

Jana Červenková

Obsah Listů 2/2018
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.