Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2018 > Číslo 3 > Hynek Skořepa: Je nám skutečně líp?

Hynek Skořepa

Je nám skutečně líp?

V poslední době jsme z různých stran bombardováni tvrzením, že se máme nejlépe v historii. Nezaměstnanost je u nás nejnižší v Evropě, mzdy rostou, téměř každá rodina má auto (někdy i dvě). Na první pohled to vypadá, že se blížíme onomu ráji na zemi, který sliboval komunismus a teprve „nový“ kapitalismus ho skutečně vybuduje.

Obávám se však, že opak je pravdou. Bohatneme totiž jen teoreticky. Ve skutečnosti zvyšujeme svůj dluh, nejvíce dlužíme za pořízení bydlení (asi 80 % celkového dluhu obyvatel republiky). Koncem loňského roku činil celkový dluh obyvatel ČR (nepočítaje v to zadlužení státu, který na 1 obyvatele vychází přibližně 170 tisíc) více než 2 biliony korun, přičemž se meziročně zvýšil o necelých 180 miliard Kč. Prodejní ceny bytů vzrostly meziročně průměrně o 10 %, výrazně nahoru šly i ceny bytů v donedávna neoblíbených panelácích. Odborníci to vysvětlují tím, že socialistická panelová sídliště se vyznačují lepší občanskou vybaveností (obchody, školky atd.) a většími plochami zeleně než nová výstavba, přitom po regeneraci často vypadají docela k světu. Mnozí ekonomové tvrdí, že se málo staví kvůli státní byrokracii. Trh prý vše vyřeší. Já si to nemyslím. Totéž tvrdili před pár lety před regulací nájmů (skončila roku 2010, v krajských městech 2012). Po několika letech tržního působení je bydlení dostupné čím dál míň. Spekulanti nakupují desítky bytů a vydělávají na jejich pronájmech. Normální občan si nevydělá ani na koupi bytu jednoho. Mnozí lidé ovšem drží prázdný byt (např. z dědictví), protože peníze v bance nemá smysl ukládat, jakou takous jistotu poskytuje jen jejich uložení do nemovitosti. Pak není kde bydlet.

Výstižnější by tedy bylo tvrzení, že bohatí nadále bohatnou a chudí chudnou (respektive se zadlužují). A netýká se to jen tzv. rozvojových zemí. Jak uvedly Lidové noviny 7. 5. 2018, Bankovní penězovod zesílil. Tři největší tuzemské banky odvedly totiž zahraničním matkám za loňský rok o čtvrtinu více peněz než za rok 2016. Česká spořitelna, KB a ČSOB dohromady odvádějí z loňského zisku dividendy ve výši více než 32 miliard Kč (v roce 2016 to bylo 26 miliard). Třeba ČSOB vydělala zhruba 15 miliard Kč (podobně jako loni) a belgické KBC na dividendách posílá 100 % zisku (přitom ještě loni to byly pouhé 2/3 zisku, asi 10 miliard Kč). Ostatní zmíněné banky posílají svým akcionářům menší podíl ze zisku (v různých letech kolem 60 až 90 %). Sám mám u ČSOB účet. Moje peníze, vydělané obyčejnou prací (nikoliv kursovými spekulacemi), tam jsou na běžném účtu úročeny sazbou 0,0 %! Přitom jen docela krátkou dobu mi banka už aspoň vede účet bez poplatku. Můj spořicí účet je úročen 0,2 %. Národní banka úročí komerčním bankám u sebe uložené peníze aktuálně sazbou až 0,75 % (repo sazba). Chápu, že komerční banky musí z něčeho žít, není ale ten rozdíl přece jen příliš vysoký?

Za socialismu dostávaly děti od rodičů (prarodičů) při narození vkladní knížku, aby se naučily spořit a měly nějaký finanční základ při vstupu do dospělosti v 18 letech. Dnes dostávají již v dětství kreditní kartu, aby se naučily zadlužovat. Bez rostoucího zadlužení by se stávající reálný kapitalismus nejspíš již dávno zhroutil.

Průměrná mzda podle statistiků loni vzrostla o 7 %, letos je odhadován nárůst dokonce o 9 %. V leckterých profesích je to ovšem pouhá teorie. Inflace (respektive růst spotřebitelských cen) se pohybuje momentálně kolem 2 %. Jak má tedy normální občan spořit? Copak může investovat? Vždyť v podstatě nemá co, velká část obyvatel žije od výplaty k výplatě. Pak nezbývá, než se zadlužovat.

Obrovským problémem je právě zmíněné bydlení. Moji rodiče za socialismu sice taky spláceli družstevní byt až do odchodu do důchodu, jenže po velkou část života měli jisté zaměstnání. Dnes nemá jistotu nikdo. Z 2% míry -nezaměstnanosti může být klidně během krátké doby 15 či 20 %. Automobily nepůjde vyvážet věčně. Opravdu se tedy máme líp?

Hynek Skořepa, Ústí nad Orlicí

Obsah Listů 3/2018
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.