Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2018 > Číslo 3 > Jan Matys: Post bellum

Jan Matys

Post bellum

Rozhlasové pořady o naší nedávné minulosti se týkají výlučně zločinů 50. let, tj. přibližně období 1948–1953. Bylo to to období inscenovaných procesů, zatýkání odpůrců režimu a násilné kolektivizace. Vše probíhalo podle instrukcí Moskvy, vrcholila studená válka. Něco obdobného se dělo tehdy i v USA (poprava manžeylů Rosenbergových, ŹMcCarthismus). Po smrti J. V. Stalina proběhl v Kremlu boj o moc, N. Chrušov se spojil s armádou a šéf KGB Berija byl zastřelen na zasedání politbyra. Poté nastala postupná doba „tání“, u nás byli v roce 1960 političtí vězni na základě amnestie propuštěni. Od roku 1963 k nám začali jezdit turisté ze Západu a naši lidé mohli vycestovat do západních zemí. Tento stav trval i po sovětské invazi, do roku 1970.

V 60. letech bylo Československo vyspělou průmyslovou zemí s fungujícím právním systémem a nebývale se rozvíjející kulturou, např. ve sféře filmu. Uvnitř komunistické strany probíhal jakýsi souboj konzervativců a reformistů. Na vedoucí funkci prvního tajemníka byl v lednu 1968 zvolen Alexander Dubček. Antonín Novotný abdikoval na nátlak veřejnosti v březnu téhož roku. Nastalo krátké období Pražského jara, ukončené sovětskou intervencí...

Je paradoxní, že v době „protiprávního komunistického režimu“ fungovala v běžném životě kvalitní legislativa, kterou vytvořili fundovaní právníci a budila respekt i na Západě; vedle toho zde ovšem byl zákon o „vedoucí roli strany“, který celou věc relativizoval. Mělo to však i pozitivní aspekty – stranické výbory mohly zasáhnout tam, kde si soudy nedovedly poradit. Takto bylo rozhodnuto např. o zboření již nefunkčního nádraží Praha-Těšnov. Dnes vidíme chátrající nádraží Praha-Vyšehrad, které marně čeká na rozhodnutí, co s ním.

V našich veřejnoprávních médiích se deklaruje, že žijeme v demokracii a právním státě, Źskutečnost je však jiná. Zákony jsou nepřehledné a rozhodnutí soudů, které soudí mnohdy alibisticky podle „litery zákona“ jsou nepředvídatelné. Kdysi jsem vyslechl v rozhlase diskusi tří právníků, z nichž jen jeden připustil, že se k „právnímu státu“ blížíme...

Jan Matys, Davle

Obsah Listů 3/2018
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.