Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2018 > Číslo 3 > Adam Szostkiewicz: Polsko v čase konzervativní revoluce

Adam Szostkiewicz

Polsko v čase konzervativní revoluce

Právě si připomínáme čtyřicáté výročí vzniku eseje Václava Havla Moc bezmocných. Šlo o povinnou četbu mého prostředí demokratické opozice v letech lidového Polska. Když u nás v roce 2015 začala vládnout koalice tří pravicových stran a ve stylu Viktora Orbána začala rozebírat náš ústavou daný demokratický systém, některým se Havlova knížka hned vybavila. Byla přeci duchovní i morální oporou v časech beznaděje.

Nyní Evropou – už post-komunistickou – neobchází strašidlo disentu, ale autoritářství převlečeného za populistickou demokracii. Toto nové autoritářství hlásá, že vítězství v demokratických volbách dává mandát k systémovým změnám vyžadujícím ústavní většinu. Tu ale „sjednocená pravice” pod vedením Jarosława Kaczyńského jednoduše nemá.

Dnešní opozice nezpochybňuje, že Právo a spravedlnost (PiS) má mandát, aby v Polsku vládlo. Poprvé od roku 1989 jedna strana získala v Sejmu většinu umožňující jí vytvořit jednobarevnou vládu. Ten úspěch ale nic nemění na faktu, že PiS nezískal většinu dvou třetin hlasů, kterou potřebuje ke schválení nové ústavy.

Problém tkví v tom, že PiS pracuje tak – s využitím své prosté většiny v Sejmu –, jako kdyby měl kvalifikovanou ústavní většinu. Mění formu státu popsanou v ústavě z roku 1997. Týká se to věcí v demokratickém státu tak základních jako rozdělení tří mocí nebo nezávislost Ústavního soudu a soudů na vládnoucích politicích. Když je za to PiS kritizovaný, rád používá dva argumenty: Že v demokracii rozhoduje většina. A že Polsko je suverénní.

Oba ty argumenty platí na populisty a pravičáky, ale jsou jen těžko přijatelné pro demokraty a liberály, a také pro část konzervativců, která uznává zákonnost jako základ dobře spravovaného státu.

Dnešní prodemokratické a proevropské opozici je bližší pohled, že základem demokracie je ochrana menšin a jednotlivých obyvatel před uzurpací vlády a že suverenita národa a státu nemůže znamenat toleranci porušování vlastní ústavy, právního řádu a Smlouvy o Evropské unii, kterou Polsko podepsalo. Nemůže také znamenat omezování občanských práv a svobod a šikanu opozice, médií a dalších organizací, které v rámci platných pravidel vládu kritizují.

Proto se vláda PiS setkává nejen s odporem parlamentní demokratické opozice, ale také té části obyvatel, která v Polsku nové autoritářství nechce. Odpor je masový a s postupem času nepolevuje. Je o dost silnější než například v Maďarsku proti podobně antiliberální politice premiéra Orbána.

Právě mezi aktivisty a účastníky polských občanských nenásilných pouličních protestů se dnes objevuje heslo „moc bezmocných”. V jakém smyslu? V takovém, že dochází k reaktivaci postojů z neliberálních dob. Tváří v tvář novému autoritářství je zapotřebí totéž, co bylo potřeba za autoritářství starého: nenásilná obrana cestou demokratického étosu překračujícího politické a konfesní rozdíly.

Tak, jak to dělala demokratická opozice v Československu i v Polsku v 70. a 80. letech, ale dnešními metodami rychlé a účinné komunikace a mobilizace společnosti. Dělejme svou práci v národním parlamentu, na internetu, na shromážděních a protestech proti zneužívání moci a chybám vlády, na evropských fórech. Rozsah prodemokratických protestů a občanského angažmá zaskočil asi nejenom PiS, ale i samotnou opozici.

Téměř tři desetiletí života ve svobodě nebyla marná. Lidé jsou připraveni bránit její výdobytky s vědomím, že o ně znovu mohou přijít. Uvědomují si to i mladí lidé, pro které život ve svobodě od politiky byl dosud věcí běžnou, nezadatelnou a nezpochybnitelnou.

Na akcích na obranu Ústavního soudu, soudů i práv žen se shromáždily tisíce lidí, a to i v malých městech. Někdy protesty začínal jeden člověk, který stál na veřejném místě s jedním heslem. Den ode dne a z hodiny na hodinu se k němu přidávali další demonstranti.

Takovéhoto angažmá se současná vláda obává a snaží se ho zastavit propagandou a policejně-úřední šikanou. Smutným symbolem dnešní politické situace je Sejm, do kterého je lidem, kteří nesympatizují se sjednocenou pravicí, ztěžován nebo i znemožňován vstup.

Zdá se, že politický plán PiS je plán dlouhodobý. Sám Kaczyński říká, že potřebuje tři až čtyři volební období, aby Polsko radikálně změnil. A chce ten plán provést společně s polskými římskokatolickými biskupy v protipohybu proti soudobé liberální kultuře a v rámci konzervativní revoluce. Ve vládní propagandě se objevují poznámky zpochybňující Západ jako přirozený vztažný bod dnešní vlády, možná s výjimkou USA a Trumpa.

Součástí nabídky je pokus o utvoření nějaké koalice menších států našeho regionu a jihu Evropy uvnitř Evropské unie. Není ale vidět opravdovou připravenost ke spolupráci s takovými státy, jakými jsou Německo nebo Francie. Vzniká dojem, že PiS se může rozhodnout pro „polexit“, kdyby Jarosław Kaczyński zkonsolidoval moc v zemi a kdyby Evropská unie pokračovala v proceduře podle článku 7 Smlouvy o EU v souvislosti s narušením právního státu vládou PiS. Takový vývoj by potěšil současné putinovské Rusko, které dnes hraje na oslabení Unie i Západu.

Polsko by ale vystoupení z Evropské unie postavilo před vážné ekonomické a vojenské výzvy a mohlo by se ukázat, že naše zdroje nestačí na to, aby si s takovými výzvami poradily. Oficiálně chce dnešní vláda posílení EU, odmítá, že se opírá jen o USA a Velkou Británii, je kritická k Putinově politice. Ale důvěryhodnost vyjádření PiS v očích lídrů EU klesla v důsledku krize ve vztazích mezi Varšavou a Bruselem kvůli dodržování pravidel právního státu a liberální demokracie.

Budoucnost je nejistá. Politický konflikt v Polsku je vážný. Týká se představy polské demokracie, našeho státu, společnosti a kultury, místa Polska a polských občanů v demokratickém evropském i západním společenství. Střety pokračují a většina společnosti jim přihlíží se směsí posměchu, pohrdání, obav až strachu, ale také s fascinací a zápalem. Rozložení sil je víceméně vyrovnané, ale národně-katolická pravice posiluje, a to i mezi nejmladšími (18–24 let) voliči, i díky neustávající a komunistická léta připomínající propagandistické kampani.

Program PiS na rozšíření sociální podpory pro nejchudší přitahuje elektorát staré i nové levice. Rétorika národně-hodnotově-patriotická nalézá s podporou episkopátu úrodnou půdu. Současná vláda si tak získává širší podporu pro svou domácí i zahraniční politiku. Její dosavadní chyby a neúspěchy, chaos a nekompetence ji doposud nepřipravují o voličskou podporu. Kombinace populismu, národní rétoriky a cejchování opozice jako nepřátel nebo zrádců národa přináší efekty. Kaczyńského politický plán může uspět.

Z polštiny přeložil Patrik Eichler.

jAdam Szostkiewicz (1952) je polonista, překladatel a novinář, pracoval v časopise Tygodnik Powszechny a v polském vysílání BBC v Londýně, od roku 1999 píše pro týdeník Polityka.

Obsah Listů 3/2018
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.