Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2018 > Číslo 3 > Václav Žák: Jak se Karel Schwarzenberg mohl zapsat do dějin

Václav Žák

Jak se Karel Schwarzenberg mohl zapsat do dějin

Prezident Putin vyhrál přesvědčivě čtvrté volby v situaci, kdy se vztahy Ruska se Západem setrvale pohybují okolo bodu mrazu. Podívejme se po křižovatce, na níž se jejich cesty rozešly.

V únoru 2007 se v Mnichově konala tradiční bezpečnostní konference. Vystoupil na ní ruský prezident Vladimír Putin, jehož druhé funkční období se chýlilo ke konci. Jak v reakci na jeho projev poznamenal americký ministr obrany Gates, sám bývalý zpravodajec, zpravodajci jsou zvyklí mluvit bez servítků. Pro přítomné v sále to byl šok. Putin podrobil ostré kritice politiku Západu, zejména Spojených států. Co projevu předcházelo?

Když Putin začínal jako prezident v roce 2000, snažil se o kooperaci se Západem. Ten se na to tvářil skepticky. Prakticky od rozpadu Sovětského svazu byla zahraničněpolitickou prioritou Spojených států snaha nepřipustit vznik soupeře, který by mohl jejich hegemonii ohrozit. Henry Kissinger ve své knize Uspořádání světa jasně píše, že Severoatlantická aliance nevznikla jako projekt rovných partnerů, ale jako bezpečnostní instituce se Spojenými státy jako ředitelem. Jinými slovy, členské země nebyly rovnocennými partnery, ale klienty, kteří se uchýlili pod americký jaderný deštník. Dalo se dost těžko si představit, jak by se pod ten deštník mohlo vejít Rusko.

V této fázi se Putin snažil USA pomáhat, zejména po 11. září 2001. Doufal, že s ním za to budou Spojené státy jednat jako s velmocí. Vzhledem k tomu, že se Rusko potácelo v obrovských hospodářských a politických problémech, Spojené státy neměly zájem. Šlo jim hlavně o to, aby Rusko spolupracovalo na nerozšiřování jaderných zbraní. Taky potřebovaly zajistit, aby se obrovské zásoby zbraní hromadného ničení nedostaly do nepovolaných rukou.

Spojené státy odmítaly brát bezpečnostní zájmy Ruska na zřetel. Jednostranně odstoupily od Smlouvy o omezení antiraketových systémů, a pokračovaly v rozšiřování NATO na ruské hranice. Obojí Rusko neslo velmi těžce. Potom, co ani ve spolupráci s Francií a Německem Putin nedokázal zabránit intervenci USA do Iráku, přešel do druhého období, v němž se už o místo u stolu sice neucházel, ale otevřené konfrontaci se Západem se vyhýbal.

Mnichovská řeč ohlašuje nástup třetího období, v němž Putin explicitně odmítl začlenit se do bezpečnostní architektury, v níž by Rusko mělo podřízené postavení. Kritizuje strategii unipolárního světa s jedním pánem, která podle něj vedla k extenzivnímu spoléhání na použití síly při řešení mezinárodních problémů. Putin obvinil Spojené státy, že Rusku dávají lekce demokracie, ale samy mezinárodní právo porušují. Politika dvojích standardů podle něj vedla k tomu, že se bezpečnost ve světě snížila, protože se na ochranu mezinárodním právem nedá spoléhat. V Mnichově se vztahy Ruska a Západu ocitly na křižovatce.

Konference se účastnil Karel Schwarzenberg, tehdy český ministr zahraničí. Měl životní šanci zapsat se do dějin.

George Kennan, jeden z nejvýznamnějších amerických diplomatů, komentoval v roce 1998 hlasování Senátu o rozšíření NATO o Polsko,Maďarsko a Českou republiku. Řekl, že se jedná o začátek nové studené války, protože rozšíření bude muset postupovat až na ruské hranice, jinak se v Evropě vytvoří nová dělicí čára. Rusko na to bude muset reagovat nepřátelsky. Obnoví se obavy Rusů ze Západu, zkomplikuje proces zavádění demokracie, zpřetrhají vazby k Evropě. Na negativní reakci Ruska nekompetentní senátoři řeknou: Vidíte, my jsme vám říkali, že se Rusko nezbaví imperiálních ambicí. Tohle Kennan předpověděl v době, kdy po Putinovi nebylo památky.

Karel Schwarzenberg měl životní šanci některé Kennanovy námitky zopakovat. Sovětský svaz byla země s agresivní komunistickou ideologií, Rusko žádnou takovou ideologii nemělo a bylo ochotno spolupracovat. Schwarzenberg jako znalec ruských dějin mohl svým západním partnerům přesvědčivěji než Putin vysvětlit, že strach ze Západu je v ruské veřejnosti reálný a ruský prezident ho musí respektovat. A že by mělo být v zájmu všech brát národní zájmy Ruska vážně.

Místo toho se s úsměvem obrátil na Putina, poděkoval mu, že se postaral o propagaci mnichovské konference a že všem vyložil, proč je další rozšiřování NATO nezbytné, čemuž se delegáti zasmáli.

Schwarzenberg se tak zařadil po bok svého prapředka, který svým výrokem „ohromíme svět mírou naší nevděčnosti“ odmítl pomoci Rusku v britsko-francouzsko-ruské válce o Krym. Naopak, postavil se za Francii a Anglii. Snaha o izolaci Ruska skončila fiaskem. Když pak Napoleon III. vtrhl do oblastí severní Itálie, které patřily k Rakousku, Rusko nehnulo prstem. (Kissinger, Uspořádání světa)

Že by byla neprozíravost dědičná?

Václav Žák

Obsah Listů 3/2018
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.