Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2018 > Číslo 3 > Pavla Bergmannová: Když si literární klasika podmaní jeviště

Theatrum mundi

Pavla Bergmannová

Když si literární klasika podmaní jeviště

Zaměříme-li se pozorněji na současnou dramaturgii českých divadelních scén, nelze přehlédnout, že přednost před původní dramatickou tvorbou často dostávají adaptace literárních textů. Na našich jevištích se v poslední době vedle titulů světové literatury objevuje i česká klasika 19. století, což je také případ výjimečné dramatizace prózy Karoliny Světlé Kříž u potoka, kterou v režii hostujícího Martina Františáka na konci března premiérově uvedlo Slovácké divadlo v Uherském Hradišti.

Volbu titulu z roku 1868 lze považovat za velmi šťastnou hlavně díky tomu, jak v daném nastudování jeho témata až překvapivě rezonují s přítomností. Osobnější vztahové problémy se tu prolínají s širší společenskou kritikou, takže prostor dostanou jak partnerské vztahy, tak obecnější linie střetu pokory, tradice a víry s emancipací silné ženy, která dokáže obstát v konfliktu se světem mužským. Autorkou adaptace je zkušená dramatička Lenka Lagronová, která se úspěšně vypořádala s anachroničností románu, kdy text předlohy výrazně zcivilnila a rozsáhlé vyprávění přetavila v ucelený dramatický tvar. V expozici představí kletbu rodu Potockých s důrazem na -tragický příběh hrdinky Józy, která svůj nešťastný osud završila prokletím rodiny a sebevraždou u potoka. Zatracení se po letech pokusí sňatkem se Štěpánem Potockým narušit sympatická schovanka Eva, ale zpočátku šťastné manželství se vlivem mužova sobectví a holdování alkoholu brzy ocitá v troskách. Eva, o kterou usiluje i Štěpánův bratr Ambrož, ale zůstane manželovi věrná, a i přes notné osobní útrapy se jí ho podaří napravit. Závěr se pak soustředí na osud polepšeného Štěpána, který usiluje o post starosty, ale vzhledem ke své minulosti nenachází v komunitě vesnice uznání.

Režisér Martin Františák si s venkovskou tematikou vždy velmi dobře rozuměl a k souznění došlo i v tomto případě. Daří se mu nacházet nadčasové vazby mezi minulostí a přítomností, a realitu přirozeně prolíná s magickými obrazy, v čemž mu výrazně napomáhá výtvarné řešení Evy Jiřikovské. Ta mísí stylizované kostýmy a rekvizity s neutrálně nadčasovými prvky, nicméně výtvarno zde nemá pouze dekorativní roli, ale je i výrazným nositelem mnoha symbolických významů. Pracuje se tu silně zejména s včelími motivy. Dům je stylizovaný jako úl, med coby součást perníkového srdce slouží k vábení a Eva v některých kostýmech s prvky medových pláství působí jako včelí královna, která veškerou svou silou rod Potockých sceluje. Režisér se záměrně vyhýbá realistickému ztvárnění, které by bylo inscenaci na škodu, a divák se tak nestává pouze pasivním příjemcem, ale je vtahován do aktivního čtení významů jednotlivých obrazů.

S vývojem inscenace se proměňuje i herectví, které se vyvíjí od výrazné exprese v úvodu přes psychologické prožívání až po civilnější projev v závěru. Celým dějem prochází postava Evy, kterou strhujícím způsobem ztvárňuje Klára Vojtková. Počáteční dětskou upřímnost mění v zamilovanost a oddanost mladé energické ženy, která je odhodlaná zlomit prokletí rodu. Postupně je ale její energie vysávána Štěpánovou nevěrou a herečka vhodně ztvárňuje fází ponížení a váhání, které ale v závěru umně promění v kontrastně humorně pojatou polohu ženy-rádkyně napraveného muže. Výrazným spoluhráčem je jí Zdeněk Trčálek jako poživačný a uhrančivý Štěpán Potocký, který pod vlivem alkoholu a žárlivosti klesá hloub a hloub, aby se v závěru odrazil ode dna a proměnil se ve vděčného manžela. S ním kontrastuje bratr Ambrož Tomáše Šulaje, který za slupkou nepřístupné, leckdy až úchylně vyhlížející postavy skrývá své dobré stránky. A nelze opomenout ani postavu Józy Potocké, kterou ve výrazné expresi ztvárnila hostující Drahomíra Hofmanová, známá z filmu Vojtěcha Jasného Všichni dobří rodáci rolí Veselé vdovy. Tvůrci vhodně využili projekce velkých detailů její tváře ze zmíněného snímku k zdůraznění tragédie zatraceného a promarněného ženského osudu.

Kříž u potoka je mimořádným počinem, kterým se Slovácké divadlo v Uherském Hradišti řadí mezi nepřehlédnutelné české divadelní scény.

Pavla Bergmannová

Obsah Listů 3/2018
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.