Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2018 > Číslo 3 > Viktor Tichák: Ekonomické výkyvy

Jazyk

Viktor Tichák

Ekonomické výkyvy

Jedním ze základních principů vývoje každého jazyka je jazyková ekonomie. V dnešní, zrychlené době, kdy nikdo nic nestíhá a všichni potřebují být se vším hotovi nejlépe za desetinu sekundy, kdy člověka přesýpací hodiny na monitoru počítače dovádějí na pokraj šílenství, se tento princip jeví důležitějším než kdy dříve. Pokud ovšem samozřejmě člověk nepíše např. závěrečnou práci s povinným minimálním počtem znaků.

Ve srovnání s ostatními jazyky je čeština v některých jazykově ekonomických oblastech velmi progresivní. Vzpomeňme například některé vtipy utahující si z polštiny: Jak se řekne polsky ježek? Kaktus pochodowy. A tchyně? Baba przebyteczna. Nebo německé kilometrové složeniny, které českému zraku ani sluchu taktéž nepřipadají jako úsporná opatření.

O univerbizaci, zkracování víceslovných výrazů do jednoho slova (o daňařích a zámkařích), která svou šetřivostí snad nejvíce přispívá k růstu našeho jazykového HDP, jsem již před časem psal. Existují ale i jiné, protichůdné síly neviditelné ruky jazyka, které ani ti největší experti na vývoj češtiny neumějí jednoznačně vysvětlit.

V evropských jazycích je kupříkladu zpravidla velmi produktivní zkracování souvětí do infinitních konstrukcí. Ať už použijeme infinitiv nebo různá příčestí, je logické, že s jednou větou jsme rychleji hotovi než se dvěma. No ne, pokud to jazyk umí? A proč to čeština nevyužívá tak, jak by mohla? Vždyť přechodníky, tak oblíbené a časté např. v angličtině nebo italštině, nabízejí ideální řešení: „Běžel, zpívaje si,“ je přeci kratší než: „Běžel a při tom si zpíval.“ I ta slůvka „při tom“ jsou přitom důležitá, aby plně nahradila význam kondenzované přechodníkové konstrukce. Ale ne – v češtině přechodníky zastaraly, a pokud již nevymřely, snad protože je my jazykáři neúnavně resuscitujeme, odmítajíce prohlásit čas klinické smrti, spadají do kategorie velmi ohrožených jazykových jevů. Proč tomu tak je? Teorie střídá teorii, ale závěr je ten, že těžko říct. Zkrátka se čeština rozhodla jít jinou cestou, spořit jinde a v souvětích se rozšoupnout.

Vysvětlení některých dalších neekonomických opatření, ke Źkterým se Češi uchylují, spadají do oblasti stylistiky. Někomu zkrátka připadne stylisticky vhodnější, když něco rozepíše do více slov, ať už je to v souladu s kodifikací či nikoli. „Náklaďák“ nebo „webovky“ jsou příliš hovorové, a tak raději volíme „nákladní auto“ a „webové stránky“. Ale i všem dobře známé takŹzvaně hyperkorektní výrazy „by jsi“, „by jsme“ nebo „by jste“ mohou patřit do této kategorie.

A v neposlední řadě jsou tu také prohřešky proti hospodárnosti na úrovni hlásek a písmen. Samozdřejmě, součastný, bizardní zrdcadlo, domáctnost, dceřinná společtnost… Zase jsem jednou strávil večer tím, že jsem si místo knihy četl různá amatérská vysvětlení těchto zkomolenin. Na otázku, proč se používá slovo „samozdřejmě“, odpovídali nejčastěji jazykoví hnidopichové, že slovo samozdřejmě neexistuje a co je to za blbou otázku. Zformulovat odpověď se podařilo málokomu, nepočítám-li fonetiky-experty, kteří operují s hláskovými přechody mezi z-ř, s-n, c-n, kde při artikulaci může vzniknout přechodná souhláska t nebo d. Mým favoritem na nejoriginálnější vysvětlení bylo: „Je to podivná zkomolenina, jako hold (holt) nebo plin (plyn).“ (www.poradte.cz)

Uživatel Anonym380797 se ale nedal – 440 000 výskytů na Googlu, „to už je docela slušný důvod to používat…“ (www.ontola.com) No, nemá pravdu? V případě podobného statistického souboje dvou forem je zajímavý nástroj www.googlefight.com, kde může člověk zadat dvě klíčová slova nebo formy (např. samozřejmě a samozdřejmě, ale klidně také Donald Trump a Hillary Clinton nebo pes a kočka), a je jasné, že stále vede správná varianta samozřejmě – tedy alespoň v tom jazykovém případě. Dokonce existuje i samostatná facebooková skupina aktivistů, nazvaná „Samozřejmě, nikoli SamozDřejmě“.

Jazyková kreativita je ale neméně důležitý, češtině vlastní princip a často vítězí nad ekonomií. Vysvětlení nejmenovaného kamaráda, proč použil slovo součastný: „Protože se to stalo v té době, bylo to součástí té doby, tedy součastné“. O tom ale zase někdy v budouctnu.

Viktor Tichák

Obsah Listů 3/2018
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.