Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2018 > Číslo 4 > Patrik Eichler: Bez Dušana Havlíčka

Patrik Eichler

Bez Dušana Havlíčka

Málokterý život je tak dlouhý a přitom tolik naplněný. A přece nás jeho konec hluboce zasáhl. Nejen kvůli tomu, že odešel jeden z posledních „otců zakladatelů“ exilových Listů – spolupracoval s nimi již od jejich vzniku v letech 1970–1971, ale ještě víc proto, že jsme přišli o moudrého rádce, o osobu blízkou jak časopisu, tak redakci osobně. Bude nám chybět jeho humor a vitalita, jež z něj vyzařovala do posledních chvil.

-red-

Debatovat s Dušanem Havlíčkem byla radost. Mohu to snad napsat, i když jsme se potkávali jen pár posledních let a i když většina těch setkání byla na akcích s dalšími lidmi. Byla pro mě radost potkávat člověka ztělesňujícího paměť jedné politické generace a člověka, který se tuto paměť rozhodl uchovat pro budoucnost a svůj úkol dotáhl do konce.

Pamatuji si Dušana Havlíčka jako člověka živě se zajímajícího o současné kulturní i politické dění, přestože by mu jeho výrazné angažmá v prožitém století dávalo právo vzpomínat a nechat druhé poslouchat své vlastní vyprávění. A pamatuji si ho také jako manžela galantního a pozorného ke své ženě Duně a bolestně snášejícího její těžké a náhlé onemocnění.

„Generace mého otce, italského legionáře z první světové války, poznala Rakousko-Uhersko, prožila svá nejlepší léta v Československé republice T. G. Masaryka, prošla Protektorátem Böhmen und Mähren a odcházela za tvrdého socialismu podle sovětského modelu,“ psal Dušan Havlíček v úvodu ke své monumentální knižní analýze Listy v exilu (Olomouc 2008).

A pokračoval charakteristikou generace vlastní, té, která „poznala demokratickou republiku, prošla nacistickým vězením i koncentráky, a než se stačila nadechnout krátké poválečné svobody, spadla do budování socialismu, aby prozřela po zkušenostech padesátých let a pustila se do svízelné přípravy společenských změn, které vyvrcholily Pražským jarem. I to však bylo,“ dodával Havlíček, „alespoň pro část mé generace pouze východiskem k dalším, hlubším proměnám... Ale pak už nás čekal – na dvacet let – jen disent, exil a někdy snad i rezignace.“

Osobní Havlíčkův příběh je podobný příběhu dalších osmašedesátníků. Pracoval v odboji, byl zatčen, podporovat poválečnou komunistickou politiku přišel z nacistické věznice v létě 1945. Pokračoval v přerušeném studiu dirigování na konzervatoři a Akademii múzických umění. Poté (a zároveň po únoru 1948) pracoval ve vznikajícím hudebním průmyslu. Organizoval mimo jiné hudební festival ve Strážnici. Na začátku druhé poloviny padesátých let nastoupil do kulturní rubriky Rudého práva. O necelé desetiletí později přešel do vznikající Kulturní tvorby, kde se teprve „naučil pořádně psát“.

Šedesátá léta byla pro Havlíčka dobou turbulentní. Útoky komunistických konzervativců dopadaly nejen na známé spisovatelské Literární noviny, ale ještě dříve na taktéž populární, ovšem stranickou Kulturní tvorbu. Z novin tak odešel na univerzitu, začal psát – následně nikdy nevydanou – knihu reportáží o Švýcarsku.

Právě v té době ho zastihla nabídka Čestmíra Císaře, aby převzal funkci tiskového tajemníka Ústředního výboru Komunistické strany Československa. Že a jak k tomu nakonec došlo, si může každý přečíst ve vzpomínkové knize Jaro na krku (Praha 1998; Olomouc 2018).

Díky pár letním měsícům roku 1968 ve službách stranického aparátu je Havlíček širší veřejnosti nejznámější. Byl to totiž právě on, kdo podal svědectví o zasedání nejvyššího stranického vedení v okamžiku invaze vojsk Varšavské smlouvy v noci na 21. srpna 1968.

Ve funkci tiskového tajemníka pak Havlíček na Dubčekovo přání zůstal do jara 1969, kdy začal jeho osmačtyřicetiletý exil, po roce 1989 prokládaný pravidelnými cestami do Československa a České republiky.

Listy začaly pravidelně vycházet v roce 1971 jako „orgán ‚generace‘ procesu ‚obnovy‘“, jak o nich v jednom z dopisů Dušanu Havlíčkovi psal jejich zakladatel – a pražskojarní ředitel Československé televize – Jiří Pelikán. Tomu dobře odpovídá i jejich dlouholetý podtitul Časopis československé socialistické opozice. Jak o Listech Havlíček s Pelikánem smýšleli a kolik práce na jejich redakční přípravě Havlíček odvedl, si může každý zájemce přečíst v jejich korespondenci sebrané do knihy Psáno z Říma, psáno ze Ženevy (Olomouc 2013).

Havlíčkův (a Pelikánův) exilový příběh je příběhem starostí o živobytí a zajištění časopisu, starostí s malými i dospělými dětmi; příběhem, jehož součástí bylo i rozvažování, zda Listy uzavřít coby orgán jedné politické generace, anebo je otevírat novým a mladším autorům.

Je dobře, že se Pelikán s Havlíčkem sami rozhodli pro druhou cestu, a že tak Listy mohly po roce 1989 spojit ve svém okruhu nejen autory původem z osmašedesátnické generace „obnovy“, ale i lidi z dalších emancipačně a humanisticky založených politických prostředí. I o tom vypráví výše zmíněný svazek Listy v exilu, který je jak systematickou analýzou skoro dvaceti let exilového časopisu, tak i jeho přístupnou čítankou.

Dušan Havlíček se osobně vytrvale účastnil jednání redakční rady Listů i setkání se čtenáři a přáteli Listů během uvádění jednotlivých nových čísel časopisu. Poslední rok žil opět v Praze. Během posledních měsíců přijímal své přátele v novém pražském bytě, kde mohli nejen diskutovat o současné a minulé politice, ale i připít si s ním jeho oblíbeným růžovým vínem.

Tato vzpomínka vyšla také v Deníku Referendum.

Patrik Eichler (1984) je novinář, redaktor Listů,zástupce ředitele Masarykovy demokratické akademie.

Obsah Listů 4/2018
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.