Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2018 > Číslo 4 > Jaroslav Bican: Čekáme na vládu řádnou

Jaroslav Bican

Čekáme na vládu řádnou

Vláda s důvěrou vznikla po mnoha měsících v červenci. Menšinový kabinet politického hnutí ANO a ČSSD s podporou KSČM lze popisovat různě, jistě ale nepřináší zpřehlednění politického zápasu u nás a nijak neusnadňuje ani popis hlavních linií politického střetu.

Na jedné straně máme Babišovo hnutí, sociální demokracii a také komunisty, kteří vládu podpořili při hlasování o důvěře. Na straně druhé stojí politická hnutí Svoboda a přímá demokracie a Starostové a nezávislí, občanští demokraté, TOP 09 a Piráti. Na čem ale rozehrát ústřední konflikt mezi vládou a opozicí? Jaké jsou body, u kterých se případně mohou objevit spory na úrovni vládních stran a KSČM? A jaká by měla být strategie ČSSD, aby se ve vládě od politického hnutí ANO (a stejně tak od komunistů) odlišila a dala do příštích voleb voličům důvod hlasovat právě pro ni?

Všichni se dnes pohybujeme ve veřejném prostoru, kde žádná dělicí linie neexistuje nebo se minimálně nezdá natolik dominantní a zřetelná, abychom se podle ní mohli v naší politice orientovat. Opozice je příliš rozdrobená a různorodá, což se odráží i v tématech, kterými se jednotlivé strany zabývají, případně v absenci těchto témat a neschopnosti jimi na sebe upozornit. Pro někoho je tématem skutečnost, že i v době ekonomického růstu kabinet rozhazuje, dělá rozpočtové schodky a slibuje nesplnitelné, pro další je to nedostatečná solidarita s našimi partnery v Evropské unii, případně naopak neschopnost hájit české národní zájmy, podíl komunistů na vládě či limity při zavádění digitalizace státní správy. Témat je celá řada, všechna jsou možná, ale bez ohledu na to, jak důležitá jsou, hrají jen dílčí roli a osou politické soutěže dnes nejsou.

Hlavní nedostatek aktuální vlády se totiž nenachází na úrovni politiky, ale v její absenci. Jak vést politický konflikt s někým, kdo politiku nedělá, spíše se jí vyhýbá a uchyluje se k pouhé správě a řízení, případně s někým, kdo by politiku i dělat mohl, ale zdá se, že na to přestává mít kapacitu a jeho dřívější znalost politického řemesla upadá?

Vláda úředníků vzniklá z krize

Nejlépe je to vidět na personálním složení vlády. O kom z jejích členů lze s čistým svědomím říct, že je skutečně politikem? O Miroslavu Tomanovi? Martě Novákové? Janu Kněžínkovi? Aleně Schillerové? Robertu Plagovi? Danu Ťokovi? Dokonce i Jana Maláčová má profil spíše schopné úřednice než političky, což neznamená, že se současně coby skvělá sociálně demokratická ministryně neosvědčí.

Ani ona ale nic nemění na faktu, že ČSSD má mít vždy po ruce svého kandidáta či kandidátku na ministerský post tak, aby nemusela oslovovat někoho, kdo je ve státní službě, a to i v případě, kdy některý ministr skončí ve funkci dost rychle a nečekaně.

Skoro to vypadá, že vláda, ke které jsme se tak složitě dopracovávali, je spíše dočasnou vládou úředníků či odborníků vzniklou z krize. A že jejím cílem je překonat mezidobí, než přijde vláda řádná, složená ze skutečných politiků. Hlavní mocenský střet by se proto měl vést o délku či lépe krátkost tohoto mezidobí.

Je ale možné rozehrát konflikt mezi politikou a nepolitikou, případně antipolitikou a netahat přitom za kratší konec provazu? Nejsou v takovém boji politici vždy v nevýhodě? Jak mají voliče získat na svou stranu, když se zdá, že nepolitika či antipolitika je stále ještě na vzestupu a volič na ni slyší?

Lobbisté nemají hájit veřejný zájem

Jedna z mála stran, která vykazuje alespoň nějaké rysy trvání na ideovém a programovém východisku a přípravě vlastních kádrů, jsou Piráti. Před časem byli kritizováni za to, že odmítli, aby za ně do horní komory Parlamentu kandidoval bývalý ministr vnitra a disident Jan Ruml. Jeho kandidaturu nejprve schválilo krajské fórum, ale následně neprošel při hlasování na celostátní úrovni Pirátské strany.

Nešlo o nic jiného, než že Piráti trvali na tom, aby se jejich kandidát do Senátu ztotožňoval s pirátskými hodnotami, s principy jejich fungování a byl podobného mentálního nastavení jako oni. Zkrátka aby nešlo o jednu z akvizic, které dělá Andrej Babiš jako na běžícím pásu.

Jaké společenské vize a koncepce mohou mít lidé, kteří nemají ideové a programové zázemí? Právě to by jim totiž mělo umožnit přemýšlet o společnosti jako celku a všechny oblasti jejího života nahlížet pod zorným úhlem určitých idejí. To jim Agrární komora ČR, Svaz obchodu a cestovního ruchu ČR, Hospodářská komora ČR či Legislativní rada vlády vynahradit nemohou.

Kritizovat vládu a vládní strany za absenci politiky není snadné, ještě obtížnější pak bude udělat z toho klíčový politický střet. Jedna z možností je atakovat osoby ministrů, personální politiku vlády a programovou a ideovou nezakotvenost jednotlivých členů kabinetu, která nutně negativně ovlivňuje jejich práci.

Sociální demokracii jen prospěje, když nebude politické hnutí ANO následovat v úpadku politiky. Udělat pro to může například to, že co nejdříve bude schopná řádně obsadit post ministra zahraničních věcí, aby už déle netrval stav, kdy rezort formálně řídí předseda ČSSD, 1. místopředseda vlády a ministr vnitra Jan Hamáček.

Stejně tak by sociální demokraté mohli v blízké době Janu Maláčovou více zapojit do svých stranických struktur a v neposlední řadě by mohli vyjasnit, čí program a zájmy ve vládním kabinetu hájí ministr zemědělství Miroslav Toman.

Následně by se skutečně členové vlády za ČSSD mohli projevit jako zástupci strany, která je předvídatelná a která na rozdíl od politického hnutí ANO v kabinetu hájí soudržný ideový postoj. Aktuálně ale sama sebe zbytečně oslabuje, takže namísto toho, aby těžila se svých silných stránek, částečně přebírá největší slabiny Babišova uskupení.

Jaroslav Bican (1987) je novinář, redaktor webu Tiscali.cz.

Obsah Listů 4/2018
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.