Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2018 > Číslo 4 > Josef Kašpar: Apeninský kočkopes

Josef Kašpar

Apeninský kočkopes

Pokud si dobře vzpomínám, během zdlouhavých a někdy nervózních rozhovorů mezi českým premiérem Pithartem a jeho slovenským protějškem Mečiarem představitel HZDS označil československou federaci za „kočkopsa“. Zda toto označení bylo oprávněné či nikoliv, nechávám stranou, ostatně po 25 letech by to nemělo velký význam. Výraz „kočkopes“ se ale podle mého názoru velmi hodí jako definice současné italské vlády.

Hnutí 5 hvězd zastupuje především voliče jižní Itálie, kteří očekávají od státu a znárodňování lepší život. Liga naopak zastupuje především produktivní vrstvy obyvatelstva severní a střední Itálie, které od nové vlády očekávají snížení daní, reformu důchodového systému a větší bezpečnost. Obě seskupení podepsala pakt, jehož jediným smyslem je obsadit vedoucí místa v institucích a ekonomice. Nejde jen o ministerstva, ale hlavně o orgány, kde se disponuje velkými částkami, jako státní železnice, veřejnoprávní televize a rozhlas RAI, letecká společnost Alitalia, některé banky atd.

Jenže kroky, které před volbami obě seskupení neustále slibovala, by vyžadovaly velké náklady, pohybující se okolo 100 miliard eur. A na to nejsou peníze. Navíc asi třetina státního sluhu Itálie je v rukou zahraničních investorů a ti při prvních náznacích vítězů voleb o dalším zvýšení zadlužení reagovali poklesem hodnoty italských státních úpisů, takže nový ministr financí Giovanni Tria musel Brusel okamžitě uklidnit, že „že reformy budou provedeny, pokud na ně budou peníze, a v žádném případě se státní zadlužení nezvýší, naopak by mělo poklesnout“.

Takže se obě vítězné strany ocitly v nepříjemné situaci. Voliči jim stále důvěřují, ale je třeba dát najevo, že vláda na sliby nezapomněla.

Prozatím si vláda musela najít témata, která jsou populární a hlavně nevyžadují žádné výdaje. 5 hvězd si našlo cestu snížením vysokých důchodů bývalých poslanců a senátorů. Úspory nejsou velké, ale opatření je populární, protože se „zavádí spravedlnost a část úspor bude věnována na nejnižší důchody,“ prohlásil nový ministr práce a politický šéf Hnutí Luigi di Maio.

Tajemník Ligy a ministr vnitra Matteo Salvini našel téma, které bylo a je populární – boj proti ilegální imigraci. Rozpoutal rozsáhlou kampaň, při které se ostře střetl s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem, předsedou maltské vlády, představiteli Tuniska, nemluvě o Evropské komisi v Bruselu.

Využil skutečnosti, že ostatní země, nejen smutně proslulá V4, ponechaly Itálii v podstatě osamocenou a odmítly konkrétní pomoc. „Přestali jsme se hrbit a odmítáme otevírat naše přístavy nevládním organizacím, o kterých ani nevíme, kdo je financuje. Je třeba břemeno rozdělit,“ prohlásil Salvini. Z tohoto postoje pak vyplynuly dlouhé tahanice týkající se osudu několika plavidel s migranty. Nakonec byly vyřešeny, ale je jasné, že problém zůstává. Nejedná se ovšem o pokračující invazi, kterou Salvini neustále vyhrožuje. Čísla hovoří jasně. Během prvních šesti měsíců roku 2017 do Itálie přišlo 83 000 migrantů, zatímco během stejného období roku 2018 jich bylo něco přes 16 000, tedy o 80 % méně. Zásluhu na tom má hlavně Salviniho předchůdce ministr Marco Minniti ve vládě Demokratické strany vedené Paolem Gentilonim. A k tomu je třeba dodat, že do Španělska během stejné doby přišlo přes 17 000 migrantů a do Řecka 13 000, takže nelze prohlašovat, jak to Salvini klidně činí, že „si migranti udělali z Itálie letovisko“.

Problém je tedy jinde. Do Itálie v letech 2014–2017 přišlo přibližně 550 000 migrantů, kteří zde zůstali, velmi často bez pobytového povolení. Itálii se nepodařilo prosadit, aby alespoň část těchto migrantů mohla být rozdělena do ostatních států Unie. A tato skutečnost nahrává velmi silně demagogii šéfa Ligy. Ministr prohlašuje, že ostatní státy dávají na migranty méně peněz než Itálie, která na každého uvolňuje 35 eur denně. „V Německu i Rakousku jim dávají jen 25 eur a my se podle toho zařídíme,“ dodal Salvini. Ministerstvo vnitra také 25. 7. rozhodlo změnit a velmi zpřísnit poskytování azylu či ochrany cizincům. Kursy italštiny, výuka řemesel a všeobecně snaha o integraci do italského způsobu života bude od tohoto okamžiku poskytována pouze těm, kteří obdrželi azyl či ochranu. Jak prohlásil prefekt Mario Morcone, který byl po dlouhá léta pověřen problémy migrantů na ministerstvu vnitra, „v praxi to znamená, že po dva roky, protože tak dlouho trvá procedura týkající se poskytnutí azylu, migranti budou ponecháni vlastnímu osudu, bude jim jen zajištěno ošacení, strava, ale budou muset žít v uzavřených střediscích s rizikem, že se stanou nástrojem organizovaného zločinu pro prodej drog či prostituci“. Podle prefekta se také jedná o porušení mezinárodních dohod a ministerstvo patrně bude donuceno opatření zmírnit.

Takže v tomto okamžiku Salvini může pouze prohlašovat, že „problém migrace byl konečně pojat jako problém evropský, a nikoliv pouze italský“, ale konkrétní změny se mu nepodařilo prosadit. Premiér Giuseppe Conte požádal Brusel, aby přispěl ke změně statutu tzv. projektu Sophia s tím, že by se přístavy jiných zemí Unie otevřely plavidlům s migranty. Odpověď ostatních zemí byla negativní.

Je pravda, že průzkumy veřejného mínění ještě v polovině července ukazovaly, že 59 % Italů schvaluje postup ministra vnitra. Nicméně se v omámené Itálii začal organizovat odpor. Spisovatel a esejista Roberto Saviano, autor známé knihy a filmu Gomorra o neapolské mafii, vyzval k odporu proti Salvinimu, kterého označil za „ministra organizovaného zločinu“. Rozčilený Salvini by mu chtěl odebrat policejní ochranu, která ho brání před pomstou mafie. Saviano se ale nenechal odradit a prohlásil, že „kdo nic nečiní, v podstatě pomáhá tomuto fašizujícímu politikovi“. Ale opozice přichází konečně i z jiné strany. Velmi populární katolický týdeník Famiglia Cristiana na první stránce předposledního čísla uveřejnil fotografii ministra s palcovým titulkem Vade retro Salvini. Ministr prohlásil, že titulek je vulgární a že on není žádný ďábel. Kritiku katolické církve potvrdil deník Avvenire, vydávaný italskou biskupskou konferencí, a napsal, že „že současná italská politika neodpovídá humanistické a solidární tradici země“.

Pochybnosti o skutečném efektu ministrovy práce rostou. A stále více je jasné, že problém migrantů byl nafouknut, aby se zastřela skutečnost, že na reformy nejsou peníze. Jasně se v tomto smyslu vyjádřil svaz podnikatelů Benátska, který prohlásil: „My jsme masově podpořili Ligu, ale nyní, jak se zdá, Ligu více zajímá honění několika set migrantů než nařízení ministerstva práce, vedeného Hnutím 5 hvězd, které ruší reformy předcházející vlády a zavádí celou řadu opatření, která jen zkomplikují pracovní trh a způsobí větší nezaměstnanost. Až se bude nařízení projednávat v parlamentu, je nutné, aby Liga prosadila nezbytné změny a opravy.“

Jinými slovy, kočkopes se stále více rýsuje na obzoru. Před ustavením vlády Liga a 5 hvězd podepsaly kontrakt, ve kterém jasně stanoví, jaká opatření je nutno realizovat. Jenže ne vše se dá dopředu stanovit, zvláště když zájmy voličstva jsou protichůdné a stojí peníze. A nejedná se o malé záležitosti: je třeba rozhodnout, zda se bude realizovat rychlostní železnice Lyon – Turín, zda bude dokončen plynovod Tap v Apulii, co udělat s největší evropskou ocelárnou ILVA v Tarantu atd. Hnutí 5 hvězd by chtělo všechna tato díla zastavit. Jenže jen penále by Itálii stálo přes 10 miliard eur a to Liga nemůže přijmout. Obě strany sice prohlašují, že program bude realizován, ale ministr financí Giovanni Tria odolává jejich tlaku, protože má silnou podporu prezidenta republiky Sergia Mattarelly a hospodářských kruhů. Bohužel se nemůže spoléhat na podporu opozice, která je ještě velmi slabá.

Josef Kašpar(1946) je novinář, působí v italských i českých médiích. Žije v Římě.

Obsah Listů 4/2018
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.