Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2018 > Číslo 4 > Jan Novotný: V srdci Evropy

Jan Novotný

V srdci Evropy

Maminku učili ve škole, že střed Evropy je v hanáckém Pivíně. Encyklopedie připisují Evropě mnoho různých středů, většinou na našem území – závisí to na definici. Mne se však pocit, že se blížím srdci Evropy, zmocňuje před hlavní budovou Evropského parlamentu. Tyčí se do šedesátimetrové výše nad vodními cestami, které se k ní sbíhají ze čtyř stran, jako by chtěly symbolizovat evropské sjednocování. Až z mapy zjistíme, že je to křižovatka: řeka L’Ill se tu protíná s průplavem Marna – Rýn. Vcházíme do atria eliptického amfiteátru, v jehož stěnách jsou parlamentní místnosti. Přesně uprostřed je skleněná zeměkoule, orientační bod pro schůzky. Odtud nás asistentka europoslance Jana Kellera odvádí k jeho skromné pracovně. Neformální rozhovor nám dovoluje nahlédnout do problémů poslanecké činnosti, která musí neustále vybalancovávat specifické národní zájmy se zájmy politických seskupení.

Potom se na galerii účastníme zasedání parlamentu věnovaného problémům Řecka. Nemusíme překonávat jazykové potíže, všechna vystoupení lze dostat do sluchátek v dokonalém tlumočení v kterémkoliv jazyce Unie. Zprvu nabýváme dojmu, že díky záchrannému programu Evropské unie se po osmi letech Řecko bude moci finančně osamostatnit. Ale další průběh diskuse tento dojem úplně rozptýlí. Někteří řečníci považují zasahování Unie do řeckých potíží za omyl od samého počátku, jiní zdůrazňují, že ani dnes se řeckým občanům nijak nepomáhá a z celé věci mají prospěch jen banky. Rozhodnout, kdo má pravdu, není snadné.

V evropském areálu navštívíme ještě budovu informačního centra, kde jsou kromě mnoha písemných materiálů také reprezentativní panely věnované všem 47 zemím Rady Evropy. Již z tohoto počtu je zřejmé, že Rada Evropy je něco jiného než Evropská rada, která má prozatím 28 členů a sdružuje jen členy Unie. Rada Evropy není orgánem Unie a patří do ní všechny evropské státy včetně Turecka a zakavkazských republik.

Česká prezentace připomíná dvě osobnosti evropského významu – jsou jimi Václav Havel a Otto Wichterle – slovenská konstruktéra padáku Štefana Baniče (v roce 1914 s ním seskočil z letadla a obdržel americký patent). Havlovým jménem je nazvána i jedna z parlamentních budov, v níž sídlí ombudsman. Doplňme, že deska zasazená v chodníku v blízkosti budovy Rady Evropy připomíná Alexandra Dubčeka, kterého roku 1989 Evropský parlament vyznamenal Sacharovovou cenou.

Po návštěvě v parlamentu přemítáme o tom, proč u nás o Unii a našem místě v ní tak málo víme a jak to zlepšit. Nejde jen o informace, které je dnes snadné si pomocí googlu vyhledat. Chybí nám též v mediích zasvěcená pojednání o tom, čím vším naše členství v Unii ovlivňuje život občana, co od něho ještě může očekávat v příštích letech a jak se na tom podílejí naši zástupci. Věříme, že kritický a informovaný zájem o problémy evropského soužití a spolupráce by byl nejlepším příspěvkem k překonávání „euroskepse“, v níž se podle průzkumů Češi zařadili na první místo ve střední Evropě.

K tomu se ještě zamýšlíme vrátit, ale místa už mnoho nezbývá, a proto už jen několik slov o Štrasburku. Ke své dnešní úloze srdce Evropy bylo město předurčeno historií. Již v 15. století zde teolog Martin Bucer usiloval o mírumilovné spojení různých směrů reformace, které by ji učinilo přijatelnou i pro katolíky. Po staletí sváděli o Štrasburk boje Francouzi s Němci, až v polovině minulého století tu usmířením obou národů vzniklo kondenzační jádro pro spojování Evropy. Dva nezapomenutelné dojmy: starobylá katedrála, jejíž věž byla po několik století nejvyšší stavbou na světě a která dokonale ztělesňuje gotickou touhu po vzepětí k nebi. A hnízdiště velké komunity bílých čápů v parku Oranžerie, jež poněkud připomíná provoz na frekventovaném letišti.

Jan Novotný

Obsah Listů 4/2018
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.