Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2018 > Číslo 4 > Pavla Bergmannová: Zpráva o divadelním bilancování v Hradci Králové

Theatrum mundi

Pavla Bergmannová

Zpráva o divadelním bilancování v Hradci Králové

Už čtyřiadvacet let symbolicky završuje divadelní sezónu jedna z našich nejvýznamnějších přehlídek – festival Divadlo evropských regionů. V Hradci Králové ho vždy poslední dekádu června spolupořádají obě tamní profesionální scény – Klicperovo divadlo a Divadlo Drak. Od roku 2000 přibyl i doprovodný Open Air Program, který přenáší desítky nejen divadelních akcí na různá veřejná místa sympatického východočeského města.

Dramaturgie hlavního programu tradičně nabídla především reprezentativní tituly uplynulé sezóny, jejichž volba vycházela ze zaměření pořadatelských scén.

Klicperovo divadlo se soustředilo na činoherní tvorbu jak českých, tak zahraničních souborů, přičemž nechyběly ani jeho vlastní inscenace. Zejména pak originální nastudování Bratrů Karamazových v režii dua SKUTR (Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský) potvrdilo zásadní postavení této scény na české divadelní mapě.

Z českých titulů zaznamenala ohlas zejména Dynastie brněnského Divadla Husa na provázku. Režisér Michal Dočekal v příběhu o vzestupu i pádu slavného židovského rodu finančníků Lehmanů dokonale skloubil jednotlivé inscenační složky a herci ve strhujícím nasazení skvěle evokovali osudy hrdinů v dějinných proměnách. Opomenout nelze ani oceňovaný Deník zloděje režiséra Jana Nebeského s excelentním výkonem Miloslava Königa za klavírního doprovodu skladatele Martina Dohnala.

Zahraniční tvorbu pak představili divadelníci z Německa, Slovenska, Francie, Slovinska, či dokonce Kosova. Z několika titulů sice nelze vyvodit zásadnější tendence, v každém případě diváky nejvýrazněji oslovili slovenští zástupci, a to hlavně naléhavostí svých výpovědí. V komorní inscenaci Kabaret Normalizácia alebo Modlitba pre Martu Slovenského národného divadla režisér Matúš Bachynec na osudu Marty KubiŹšové reflektuje kontroverzní témata doby minulé, staví je do kontextu současnosti a bez zbytečného patosu zdůrazňuje zpěvaččin silný charakter. Inscenace je mimořádná i díky brilantnímu výkonu Moniky Potokárové, která se vyhnula Kubišové laciné imitaci. Dalším mimořádným titulem byla novinka nitranského divadla Teatro Tatro Stalker, kterou podle románu bratrů StruŹgackých Piknik u cesty nastudoval Ondrej Spišák. Tomu se v dramatizaci podařilo postihnout všechny podstatné motivy předlohy. K vytvoření apokalyptické vize přispělo i umístění inscenace do malého vojenského stanu, v němž kontakt herců a diváků tělo na tělo umocnil intenzivní prožitek.

Divadlo Drak pak představilo průřez tvorbou našich předních loutkářských scén, ale nechyběly ani časté přesahy k alternativnímu divadlu. To byl případ multimediálního projektu Miss Amerika Miřenky Čechové, která originálně kombinovala rap s pohybem, projekcí i slovem a pokusila se tak velmi osobně vyrovnat s tématem amerického snu.

Velké očekávání vzbuzovalo (nicméně nenaplnilo) premiérové uvedení nastudování Fausta Divadla Drak, které u příležitosti šedesátého výročí vzniku připravil režisér Jakub Vašíček. Zpočátku se inscenace nesla v duchu holdu tradičnímu marionetovému divadlu, jenže ve své půlce se zvrhla v chaotické balábile s odkazy na tvorbu souboru i osobností s ním spjatých, a nakonec vyústila v nezřízenou oslavu. Bohužel v této podobě asi těžko může oslovit širší, nepoučené publikum.

Zahraničí loutkářskou tvorbu reprezentovali zejména francouzští a belgičtí divadelníci, kteří tradiční techniky často kombinovali s filmovými. A to jak v oblasti námětů, tak i v rovině formální, např. ve využití projekcí, snímání nebo v důrazu na specifické možnosti filmové řeči, která je divadelnímu jazyku v podstatě cizí. K propojení nejlépe došlo v titulu Cvak, který se odehrál v útrobách miniaturního karavanu, s nímž do Čech přicestovali dva členové souboru Compagnie Des Fourmis dans la Lanterne. Kombinujíce různé techniky od marionet přes projekci po stínové divadlo odvyprávěli příběh fotografa, který lpí na svých černobílých snímcích natolik, že svět kolem sebe vidí poněkud zachmuřeně. Ale nakonec do svého světa nechá proniknout i barvy a pochopí, že mu svou pestrostí mohou přinést radost.

Festival Divadlo evropských regionů i protentokrát dokázal svou mimořádnou pozici jedinečné akce, která může oslovit jak znalce, tak náhodné kolemjdoucí. A letos se tak dělo i přes velkou nepřízeň počasí.

Pavla Bergmannová

Obsah Listů 4/2018
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.