Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2018 > Číslo 5 > Karolína Silná: Povstání v Německu

Karolína Silná

Povstání v Německu

Nové hnutí chce překonat krizi demokratické levice

Německo se od minulých voleb potýká s neschopností obnovené, ale značně oslabené velké koalice řešit společenské problémy. Slabost tradičních stran se projevuje v odlivu jejich voličů a v růstu popularity pravicově populistické strany Alternativa pro Německo (AfD), která má jako hlavní téma odpor k příchodu migrantů.

Časy, kdy bylo možné reálně uvažovat o koalici Sociálně demokratické strany Německa (SPD), Spojenectví 90/Zelených a Levice na celostátní úrovni, byly promarněny a jsou pryč zejména proto, že SPD razantním tempem ztrácí svou historickou pozici. Platí tak za svůj příklon k liberální ekonomické politice spojené s úspornými opatřeními znamenajícími šetření na chudých a růst nerovnosti. Když se za Schröderovy vlády SPD touto cestou vydala, opustil ji na protest Oskar Lafontaine, bývalý předseda a ministr. Ten se podílel na pozdějším vzniku strany Levice, stal se i jejím předsedou a v současné době je poslancem v Sársku. Lafontaine je spolu se svou manželkou Sahrou Wagenknechtovou, předsedkyní parlamentní frakce Levice ve Spolkovém sněmu, aktivní v novém hnutí Povstaňme (Aufstehen, www.aufstehen.de) a zdá se, že i u Levice vidí nebezpečí ztráty původního směru.

Levice získává mladé městské voliče, ale o to víc ztrácí u voličských skupin, jakými jsou nezaměstnaní, dělníci, prekarizovaní a ohrožené střední vrstvy zejména ve východních spolkových zemích. Tito voliči odcházejí z velké části k pravicově populistické Alternativě pro Německo nebo nevolí. Celkově momentálně Levice ztrácí. Podle posledních průzkumů už je AfD na druhém místě v podpoře voličů, a to přesto, že její ekonomická a sociální politika rozhodně zlepšení situace pro chudší vrstvy společnosti neslibuje.

Zelení se stále více posunují do středu politické škály, i když nové vedení slibuje návrat radikálnější postojů. Bývalý předseda Zelených Ludger Volmer, který patří k zakladatelské generaci, dokonce tvrdí, že už se od liberálních pozic Zelení blíží postojům konzervativním a opustili svůj pacifismus a sociální zaměření, které měli na počátku a bez kterého je i ekologická politika neproveditelná, protože nezíská většinu.

I Volmer proto podporuje nové hnutí Povstaňme coby politickou reakci na popsanou situaci. Hnutí se představilo oficiálně na tiskové konferenci 4. září v Berlíně. Úvodní provolání hnutí podpořilo osmdesát osobností z nejrůznějších kruhů. Prohlášení hnutí Společně za spravedlivou a mírovou zem je poměrně volně formulovaná agenda kritizující nerovnosti a nespravedlnosti, přílišný vliv ekonomických aktérů na politiku, sporné meziŹnárodní angažmá Německa (export zbraní, vojáci v zahraničí) nebo nedostatečnou péči o životní prostředí. Hnutí klade velký důraz na zapojení co nejvíce lidí do myšlenkového zápolení i veřejných akcí na podporu pozitivní proměny společnosti. Organizovat se učí z kampaní spojených s populárními levicovými politiky: Corbynem, Mélenchonem a Sandersem.

Zakladatelé Povstaňme říkají, že cílem hnutí je překonat krizi demokracie, která se projevuje ztrátou důvěry ve schopnost leviŹcových stran prosazovat zájmy lidí zbavených naděje na lepší existenci. Frustrace z neřešených problémů podle nich vede k tomu, že se lidé nechávají strhnout populistickými sliby. Hnutí chce zapojit do politické debaty a zaktivizovat lidi, kteří nejsou ve společnosti dostatečně slyšeni a kteří nemají důvěru v etablované strany. Má tak vzniknout tlak na strany, které se hlásí k levici, tedy SPD, Levici a Zelené, aby prosazovaly skutečně levicovou politiku a získaly na svou stranu dostatek voličů tak, aby mohla vzniknout vláda, která tuto politiku bude realizovat. Je zřejmé, že důležitý je zejména vývoj v SPD.

Ohlas je mimořádný. Už v době svého vyhlášení mělo nové hnutí přes sto tisíc registrovaných příznivců a na konci září je jich sto padesát tisíc. Do prvního, pokusného kola internetové debaty s využitím platformy pol.is se zapojilo přes třicet tisíc diskutujících a vyjádřilo se k několika desítkám témat. Podle jednoho z průzkumů si třicet čtyři procent Němců dovede představit, že by hnutí, jehož hlavní tváří je výše zmíněná Sahra Wagenknechtová, volili, pokud by kandidovalo (87 procent příznivců Levice, 53 procent příznivců Zelených a 37 procent příznivců SPD).

Zakladatelé ovšem popírají, že by měla na půdorysu hnutí vzniknout nová strana, z čehož ji podezřívají zejména stranické sekretariáty. Dvojice předsedajících Levice, Katja Kippingová a Bernd Riexinger, Wagenknechtovou i Lafontaina kritizuje Źdlouhodobě za to, že se jejich názory na migraci odchylují od stranického programu, který požaduje otevřené hranice, a za nadbíháním pravicovým populistům. Hnutí Povstaňme považují za soukromou iniciativu, která má ale potenciál Levici štěpit. Podobná kritika zaznívá i z kruhů SPD a Zelených a často je zaměřená osobně na Wagenknechtovou coby nejvýraznější představitelku hnutí i nejpopulárnější političku Levice. Připisují jí přílišné ambice, je označována za stalinistku, populistku apod. V médiích hlavního proudu také převažuje kritika nebo skepse. Často se týká toho, že hnutí je zakládáno shora a že podpora vyjádřená kliknutím nic moc neznamená.

Jak vážně přívrženci hnutí svou podporu míní, se ukáže po 3. říjnu, kdy by se měly začít organizovat místní aktivistické skupiny.

Důležitější bude, zda se novému hnutí poŹdaří propojit se s již existujícími kritickými proudy. V posledních měsících demonstrovaly na různých místech desetitisíce lidí na podporu záchrany uprchlíků na moři, v červenci dvacet tisíc lidí v Mnichově protestovalo proti migrační politice CSU, v květnu sedmdesát tisíc lidí v Berlíně proti AfD, o měsíc dříve vyšlo do berlínských ulic pětadvacet tisíc lidí protestovat proti vysokým nájmům. Další desítky tisíc se účastnili demonstrací v různých městech proti novým represivním policejním zákonům, stále pokračuje boj proti kácení Hambašského lesa kvůli rozšiřování těžby uhlí.

Všechno ukazuje na to, že demokratická a více či méně levicová veřejnost je v Německu opravdu v pohybu. Existuje přitom řada rozporů, jak mezi jednotlivými segmenty, mezi hnutími a stranami tak v rámci jednotlivých stran. Téma sociální rovnosti a spravedlnosti není dostatečně zastoupeno. Aktivit je mnoho a koordinace nebo spolupráce jsou nedostatečné. Proto nemají tyto iniciativy dostatečný dopad v reálné politice, kde to vypadá, že vliv levice mizí. Vzájemná důvěra mezi stranami a občanskými iniciativami je na nízké úrovni. Hnutí zůstávají před branami parlamentu a někdy to vypadá, že politici a aktivní občané žijí ve dvou různých světech. Snaha tuto bariéru překonat zaslouží podporu všech, kdo smýšlejí demokraticky.

Myšlenka, že by to měli být právě lidé, kterých se problémy společnosti nejvíc týkají, sdružení v širokém hnutí, kdo donutí politiky k práci na pozitivní změně společnosti a levicové strany ke spolupráci, dává smysl. Může to fungovat, pokud samotné občanské iniciativy najdou přes všechny rozdíly společnou řeč, aby vyvinuly dostatečný tlak. Vzhledem k významu Německa by to byla epochální událost.

Přinejmenším lze o hnutí Povstaňme říci, že nečekaně vstřícná reakce veřejnosti a převážně nepřátelská reakce velké části stranických vedení a médií svědčí o tom, že zakladatelé hnutí odhalili zásadní společenský konflikt, což je, jak na tiskové konferenci řekl prof. Bernd Stegemann, dramaturg divadla Berliner Ensemble, hlavní úkol divadla i politiky.

Karolína Silná (1979) je ředitelka Ekumenické akademie, dlouhodobě spolupracuje s nevládními vzdělávacími organizacemi v německy mluvících zemích.

Obsah Listů 5/2018
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.