Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2018 > Číslo 6 > Sára D. Vidímová: Svátek lidskosti aneb Mnoho podob levicové kultury ve Francii

Sára D. Vidímová

Svátek lidskosti aneb Mnoho podob levicové kultury ve Francii

Od třicátých let dvacátého století ve Francii každoročně probíhá oblíbený levicový

festival s názvem Fęte de l’Humanité. Letos se konal od 14. do 16. září a navštívilo jej přes půl milionu lidí. Vedle celé řady umělců a politiků přivítal také palestinskou aktivistku Ahed Tamimi.

První Fete de l’Huma, jak se festivalu říká, se konal v roce 1930. Jeho organizaci vždy zajišťuje redakce deníku L’Humanité, který v roce 1905 založil Jean Jaures, vůdčí francouzský socialistický novinář a politik. Zpočátku byly noviny spíše blízké socialistické straně, později se staly oficiálním orgánem francouzské komunistické strany. Od té se deník oddělil v roce 1994, ale nadále zůstává velmi blízký socialistickému a komunistickému prostředí.

Festival pomáhají realizovat také organizace komunistické strany z Francie a z celého světa, stejně jako další spřízněné politické strany či jiná politická a sociální hnutí (k vidění byli například zástupci hnutí Généra-tion•s, Nové antikapitalistické strany a různých odborových svazů). Od osmdesátých let, kdy proběhla rozsáhlá výstavba tratí příměstských vlaků RER za Paříž, se festival koná v 93. okrsku mezi obcemi Bourget a CourneuŹve nedaleko pařížského letiště Charlese de Gaulla, účastní se ho tedy poměrně velká část lidí žijících právě na okraji velkoměsta.

Oslava lidskosti

Na první pohled je Fete de l’Huma klasický hudební festival, při prvním kliknutí na webové stránky akce se třeba dozvíte, jací interpreti se na jedné ze čtyř hudebních scén představí (letos byl mezi hlavními hvězdami Franz Ferdinand, v minulosti třeba Joan Baezová a Pink Floyd). Snadno také zjistíte, jak se na místo konání festivalu máte dostat, co si do areálu nebrat nebo jak získat vstupenky.

První věc, která by vás možná mohla překvapit, je cena. Třídenní vstupné totiž stojí v předprodeji 38 euro (zhruba 980 korun), což je s ohledem na velikost areálu a množství koncertů či promítání poměrně málo. Mnohem větší překvapení vás ovšem čeká až na místě. Projdete hlavní bránou, a jste v jiném světě. Ve světě bez hranic, bez nenávisti, bez nadřazenosti a bez rozdílů. Na oslavě lidskosti (l’humanité) ve všech podobách. Jste v místě, kde solidarita není jen prázdným slovem, kde nezáleží na vašem věku, pohlaví ani občanském průkazu, kde je diskuse o tom, jak změnit svět, v němž žijeme, přirozenou součástí každého dne.

A jak takový den probíhá? Ráno můžete začít snídaní u některého ze stánků francouzské komunistické strany, ti vám za dvě eura nabídnou kávu, bagetu, domácí marmeládu, croissant či vajíčka a pomerančový džus. Při jídle se můžete rozmyslet, co dál. Na výběr máte zhruba z desítky souběžných aktivit – na hudebních scénách první koncerty, které bývají téměř bez výjimky velmi angažované, v kinosále promítaní spojené s diskusemi; za zmínku jistě stojí film Libre (Michel Toesca, 2018) vyprávějící příběh francouzského zemědělce Cédrica Herroua, který poskytoval migrantům prchajícím z Itálie do Francie přístřešek. Můžete se ale také projít po knižní vesnici, kde naleznete zhruba stovku levicových autorů, s nimiž se o jejich dílech můžete pobavit. Zaujmout vás mohou panelové debaty, jejichž témata se týkají například proběhlých stávek železničářů, hnutí #MeToo a jeho francouzské variace #BalanceTonPorc či role francouzské armády v průběhu války v Alžírsku. Můžete se ale také jen procházet a nasávat atmosféru.

Jak řekl šéfredaktor deníku L’Humanité a europoslanec za francouzskou komunistickou stranu Patrick Le Hyriac během jednoho ze svých projevů ve světové vesnici: „Fete de l’Huma je tady od toho, abychom si připomněli, co je to mezinárodní solidarita. Abychom se ujistili, že nás, kdo usilujeme o lepší, spravedlivější, ekologičtější a socialističtější svět, je hodně.“

K tomu je ale samozřejmě třeba také zábavy, přemýšlení a dobrého jídla a pití. Kdy jindy se vám stane, že si za euro koupíte dvě deci skvělého burgundského vína a k tomu si dáte čerstvý falafel na stánku palestinsko-francouzské spolupráce? Takto posilnění se vydáte na diskusi o solidární ekonomice, které se účastní i bývalý prezidentský kandidát Benoît Hamon. Anebo si na jedné z hudebních scén poslechnete koncert od ska kapely Los Tres Puntos – francouzsko-španělské party, jejíž frontman začíná koncert slovy: „Migranti a uprchlíci sem patří! Můj táta utekl před Frankem do Francie a Francie ho přijala, máme na co navazovat, tak se téhle tradice spojené se solidaritou držme. Ať žije solidarita! Ať žije Fete de l’Huma!“

Mezinárodní solidarita žije

Poté se můžete vrátit do světové vesničky, kde si při debatě s levicovými organizacemi Maročanů žijících ve Francii vychutnáte čerstvý mátový čaj, přesunete se ke „Kubáncům“, kde za lidové ceny ochutnáte tradiční pokrmy a zapijete je – čím jiným než Cuba libre. A ještě se potom třeba dozvíte, jak si stojí nová italská levicová strana Potere al Popolo, popovídáte si se zástupci řecké Syrizy a Kudrové žijící ve Francii vám přiblíží aktuální situaci v Turecku, Sýrii a Iráku.

Světová vesnička je fascinující místo, kde na vás ze všech stran dýchá vzájemnost a solidarita a na pár hodin a dnů získáte pocit, že mezi lidmi rozdíly neexistují. Jistě vás místy může překvapit přehnanější počet portrétů Mao Ce Tunga, a to zejména na stánku čínské komunistické strany. Druhým pohledem ale zjistíte, že stánek zároveň obsahuje velký počet kritických publikací a letáků, stejně jako na festivalu potkáte pro-tibetské organizace. A tím je Fete de l’Huma výjimečná – poskytuje prostor pro kritiku a diskusi, ale vyjadřuje také solidaritu se všemi kouty světa, velmi silná je vazba na palestinské organizace, z toho důvodu byla letos pozvaná i mladá palestinská aktivistka Ahed Tamimi, jejíž příjezd provázela řada komplikací, jelikož ji izraelské úřady nechtěly do Evropy pustit. Diskutovala se ale také situace ve Venezuele a velkým tématem byla samozřejmě tzv. uprchlická krize.

Stará vs. nová levice

Festival ale samozřejmě doprovází také řada kontroverzí a veřejných hádek. Již druhým rokem se ho například odmítá účastnit lídr momentálně nejsilnějšího levicového hlasu v zemi Jean-Luc Mélenchon. Dříve patřil k pravidelným návštěvníkům, ovšem po hádce s čelními představiteli francouzských komunistů, které vedly k založení nového hnutí Nepoddajná Francie, s nímž Mélenchon kandidoval v prezidentských i sněmovních volbách v roce 2017, již účast na akci odmítá. Letos diskusi rozdmýchali samotní komunisté. Ti ústy náměstka pařížské starostky Iana Brossata nařkli „nepoddajné“ z pragmatismu v otázce migrace, a velmi výrazně se tak vůči nim vymezili.

Další hádky v rámci festivalu občas probíhají na úrovni představitelů staré a nové levice. A to třeba o tématu ekologie – pořadatelé se snaží vytvářet co nejméně odpadu, každý návštěvník si tak zakoupí za jedno euro omyvatelný plastový kelímek, který po dobu akce používá. To se nelíbí starým „cocos“ – v hovorové francouzštině komunistům –, neboť se jim příčí servírovat víno v kelímcích. Dále se to týká samozřejmě nabídky jídel, ekologicky smýšlející levice se ohrazuje proti velkému množství masových výrobků a ryb, které na festival dovážejí představitelé komunistické strany ze všech koutů Francie. Můžete tak u některých bretonských stánků nalézt degustační talíře s ústřicemi za více než lidové ceny, které jsou občas přemalovány nápisy „vrazi“, „go vegan“ a podobně.

Ve výsledku se ale jedná spíše o menší a úsměvné nesrovnalosti, které obě strany se vzájemným respektem přejdou, protože důležitější je pro všechny, aby se festival uskutečnil bez problémů a ve jménu solidarity a sounáležitosti. Přestože v jeho průběhu zaslechneme mnoho kritiky, vždy ji přehluší společná radost a naděje. Tak jak to řekli zpěváci z kapely Soviet Suprem: „Všichni jsme lidské bytosti. A všichni jsme socialisti.“

Program Fęte de l’Humanité najdete na webové stránce https://fete.humanite.fr.

Sára D. Vidímová (1990) je studentka politologie na Filozofické fakultě UK v Praze.

Obsah Listů 6/2018
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.