Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2018 > Číslo 6 > Hynek Skořepa: Makedonské potíže s názvem a nedemokratická demokracie

Hynek Skořepa

Makedonské potíže s názvem a nedemokratická demokracie

Makedonie je jedinou zemí bývalé Jugoslávie, která získala nezávislost pokojně, nebyla vtažena do občanské války. Jugoslávská armáda ji vyklidila na základě dohody, kterou vyjednal tehdejší makedonský prezident Kiro Gligorov (1917–2012, prezidentem byl 1991 až 1999). Ten se v mládí účastnil národně osvobozeneckého boje Titových partyzánů za druhé světové války.

Makedonie se sice stala v roce 1991 nezávislým státem bez konfliktu, na hraně propasti k občanské válce se však později ocitla ještě několikrát. Soužití většinových slovanských Makedonců (64 %) s albánskou menšinou (25 %) není jednoduché. Země s přibližně třetinovou rozlohou oproti České republice a pouhými 2 100 000 obyvatel se navíc potýká s chudobou a s ne zrovna vstřícným postojem některých svých sousedů.

Čí je Makedonie?

Spory o Makedonii začaly před více než stoletím v souvislosti se slábnutím Osmanské říše a vznikem národních (respektive v případě Jugoslávie mnohonárodnostních) států na Balkáně. Území historické Makedonie bylo tehdy rozděleno mezi Jugoslávii (přesněji Království Srbů, Chorvatů a Slovinců), Bulharsko a Řecko. Jugoslávii připadla tzv. Vardarská Makedonie (podle řeky Vardar, protékající dnešním hlavním makedonským městem Skopje), Bulharsku Pirinská Makedonie (podle pohoří Pirin) a Řecku pobřežní Egejská Makedonie. Ani v jedné ze zemí nebyl uznáván makedonský národ a jakékoliv makedonské emancipační snahy byly krutě potlačovány. Makedonští a bulharští vlastenci z VMRO se na druhé straně pokoušeli dosáhnout nezávislosti pomocí teroristických útoků. Makedonský terorista dokonce zastřelil roku 1934 jugoslávského krále Alexandra ve francouzském Marseille, v pozadí však stáli chorvatští fašisté (ustašovci) v čele s Ante Pavelićem (ten řídil atentát z italského exilu).

Vnitřní makedonská revoluční organizace byla založena již roku 1898 v Soluni. K odkazu VMRO se hlásí současná hlavní makedonská opoziční strana Jednotná makedonská revoluční organizace – Demokratická strana za makedonskou národní jednotu (VMRO-DPMNE).

Za druhé světové války dokázal Tito využít neřešených národnostních problémů, proklamace rovnosti a samosprávy národů umožnila získat komunistickým partyzánům rozhodující vliv v rámci protifašistického odboje. Po osvobození se Makedonie stala jednou ze svazových republik federativní Jugoslávie. V Bulharsku i v Řecku pokračovalo odmítání existence makedonského národa a především v Řecku navíc bezohledná asimilace slovanského obyvatelstva.

Jestliže bulharský postoj se v posledních desetiletích přece jen změnil a Bulhaři uznali makedonštinu za samostatný jihoslovanský jazyk (nikoliv pouhý dialekt bulharštiny), kvůli přetrvávajícím řeckým námitkám musela do OSN Makedonie vstoupit pod krkolomným názvem Bývalá jugoslávská republika Makedonie (FYROM). Řecko poté opakovaně blokovalo vstup Makedonie do EU.

Opravdu chtějí Makedonci do Unie?

Rozšiřování Evropské unie na Balkán by mělo přispět ke stabilizaci regionu. Setkal jsem se s názorem, že je rozhodně lepší balkánské země přes všechny s tím spojené problémy do Unie přijmout, než je nechat někde venku „za plotem“. Nestabilní Balkán totiž ohrožuje stabilitu zbytku Evropy. Na druhé straně není jasné, kam až by rozšiřování EU mělo jít. Turecko, o jehož přijetí se uvažovalo již před řadou let, se nyní Evropě spíš vzdaluje. Zatím nejmladším členem EU zůstává Chorvatsko (2013).

V červnu letošního roku podepsali ministři zahraničí Makedonie a Řecka tzv. Prespanskou dohodu (podle Prespanského jezera), která otevřela cestu k urovnání sporu o název Makedonie. Dohodu ratifikovaly parlamenty obou zemí. Ten makedonský o ní však musel jednat opakovaně. Prezident Ďorge Ivanov (z VMRO-DPMNE) totiž využil svého práva veta a dohodu nepodepsal.

O budoucnosti Makedonie se navíc v září hlasovalo v referendu, účast v něm však byla nízká (pouze 36 % oprávněných voličů). Více než 90 % hlasujících se vyslovilo pro změnu ústavy spojenou se zavedením nového názvu státu, přesto je výsledek považován za neúspěch levicového premiéra Zorana Zaeva. Ten vyzval obyvatele k hojné účasti při hlasování o budoucnosti země. Aby bylo referendum platné, mělo se jej zúčastnit minimálně 50 % voličů. Otázka, položená v referendu, zněla: Jste pro členství v EU a NATO přijetím dohody mezi Makedonskou republikou a Řeckou republikou?

Změna názvu Makedonie na Severní Makedonii je totiž nutnou podmínkou k tomu, aby Řecko přestalo blokovat vstup země do euroatlantických struktur. Předčasně zemřelý diplomat a novinář Alexander Tolčinský (1969–2015) před několika lety uvedl o řeckém tvrzení, že by název Makedonie mohl ve svém důsledku přerůst v územní nároky vůči Řecku, že to bylo a je v případě dvoumilionové země, kde třetinu obyvatel představují Albánci, poněkud směšné. Přesto se spor vlekl až do letošního léta, kdy se premiéři Řecka a Makedonie po hodinovém telefonátu dohodli. Někdejší jugoslávská federativní republika se má nově nazývat Republika Severní Makedonie. Její obyvatelé se podle Alexise Tsisprase i Zorana Zaeva budou moci nadále nazývat Makedonci.

Demokracie a reálná politika

Jelikož makedonské referendum bylo pro nízkou účast neplatné, museli o změnách rozhodnout poslanci. Vláda sociálního demokrata ZaeŹva však nedisponuje dostatečnou parlamentní většinou. Při hlasování bylo potřeba získat osm opozičních poslanců. Oněch několik opozičních poslanců se uvolilo vládu podpořit za slib amnestie v souvislosti s násilnostmi v dubnu loňského roku. Tehdy rozlícení stoupenci expremiéra Nikoly Gruevského vtrhli do parlamentu a zranili např. právě Zaeva, jenž v té době ještě byl šéfem opozice (měl se teprve stát novým ministerským předsedou).

Slibem se Zaevovi podařilo dát dohromady nezbytných 80 poslanců z celkového počtu 120. Změna ústavy i jména země byla přijata hned v prvním čtení. Nikdo z přítomných se nezdržel hlasování, nikdo nebyl proti. Zaev opoziční zákonodárce pochválil, ostrou kritiku však sklidili od svých spolustraníků. Šéf VMRO-DPMNE Hristijan Mickoski mluvil o „černém pátku makedonské historie“ a strana vyloučila poslance, hlasující pro změny, ze svých řad.

Zdánlivě si tedy v Makedonii mohou oddechnout. Doufejme, že nepůjde o klid před bouří. Proti změně názvu se totiž protestovalo jak v Řecku, tak v Makedonii. Všech osmdesát „pozitivistických“ makedonských poslanců obdrželo policejní ochranu.

Velmocenské zájmy na Balkáně

V souvislosti s děním v Makedonii můžeme dlouhodobě sledovat slovní přestřelky mezi americkou a ruskou diplomacií. Obě země se navzájem osočují ze zasahování do dění v Makedonii. Je zřejmé, že Rusko a jeho tajné služby mají dlouhé prsty. Na druhé straně i Američané mají na Balkáně své zájmy, které nehájí vždy zrovna v rukavičkách. A jaké jsou zájmy Evropské unie?

Koncem léta navštívila Makedonii osobně německá kancléřka Angela Merkelová, aby vyzvala Makedonce k podpoře změn. Věřme, že tak činila s dobrými úmysly, nikoliv pouze z důvodu získání snadnějšího přístupu německého zboží na makedonský trh. Zdá se, že běžní Makedonci mají úplně jiné problémy než název země. Navíc možná tuší, že případný vstup do EU nemusí přinést jen pozitiva. Především zemědělci v Makedonii, označované za „zelinářskou zahradu“ bývalé Jugoslávie, se mohou oprávněně obávat problémů s odbytem svých produktů a konkurence levného zahraničního ovoce a zeleniny. Při vší úctě ke kancléřce Merkelové i nesporným přínosům Evropské unie je zřejmé, že stále platí Orwelovo všechna zvířata jsou si rovna, některá jsou si však rovnější. Čtenářům Listů asi není třeba vysvětlovat, že například za řecké hospodářské problémy nenesou odpovědnost pouze samotní Řekové, ale velký díl viny má i dlouhodobá hospodářská politika Německa.

Pokud do budoucna nedokáže Evropská unie podobné problémy alespoň částečně řešit, žádné rozšiřování jí nepomůže a dopadne jako bývalý Sovětský svaz. Rozpadne se. Pro malé země, včetně těch středoevropských, by to znamenalo velmi nejistou budoucnost.

Hynek Skořepa

Obsah Listů 6/2018
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.