Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2018 > Číslo 6 > Alena Zemančíková: Dvakrát hrdina plukovník Jiří Švec v Národním divadle

Theatrum mundi

Alena Zemančíková

Dvakrát hrdina plukovník Jiří Švec v Národním divadle

Ke stému výročí vzniku Československé republiky se sluší, aby Národní divadlo uvedlo novou inscenaci s příslušnou tematikou. Není to vůbec snadný úkol. Dramaturgie Národního divadla v Praze se nakonec odhodlala k docela riskantnímu činu: vzít drama Rudolfa Medka Plukovník Švec, upravit je a doplnit, režii svěřit jednomu z progresivních režisérů stále ještě mladší generace a předložit publiku inscenaci, která nejen uvádí drama v moderní režii, ale zveřejňuje i celou diskusi kolem původní hry v době jejího uvedení. A přivést na scénu hrdinu zcela zvláštního ražení.

Josef Jiří Švec byl vášnivý sokol a učitel tělocviku. Roku 1911 byl vyslán třebíčským Sokolem do Ruska šířit sokolské ideje. Zpráva o vypuknutí 1. světové války ho zastihla na pobřeží Černého moře. Přihlásil se jako dobrovolník do České družiny, která se organizovala v Kyjevě. Během válečného tažení přijal pravoslaví (jako jeden z mnoha legionářů). V bojích se mnohokrát osvědčil jako velitel, v roce 1918 byl povýšen na plukovníka. Legionáři, postupující přes Sibiř na východ podle dojednání o jejich návratu do vlasti, se čím dál častěji setkávali s překážkami, způsobovanými bolševickou revolucí a rozvratem země. Rozvratem ale trpěla i legionářská armáda, v níž se prosazovaly různé politické názory, některé také sympatizující s bolševiky. 24. října 1918 ve stanici Aksakovo Švecovi podřízení pod vlivem komunistického agitátora vypověděli poslušnost a odmítli splnit rozkaz vytlačit přesilu bolševiků z linie Buzuluk – Bugulma. Plukovník spáchal 25. října 1918 sebevraždu, kterou zdůvodnil v dopise na rozloučenou nemožností vyrovnat se s vypovězením poslušnosti vojska veliteli. Smrt vojáky otřásla do té míry, že rozkaz splnili.

Hra Rudolfa Medka sleduje peripetie poměrů ve vojsku, vedle Švece přivádí na scénu muže různých povah a politických přesvědčení: bytostného vojáka (dnešní charakteristikou jestřába) Kalužu, intelektuála a zvěstovatel masarykovské myšlenky Trojana, slavjanofila a sociálního demokrata Jandu a Martyšku, uhranutého bolševickou vládou lidu. Na jevišti je celkem 13 mužů, včetně starého ruského generála.

Hra Rudolfa Medka a její první inscenace v roce 1928 v Národním divadle vzbudily velkou diskusi, komplikovanou poŹdobně jako „druhý“ život samotného plukovníka Švece (jeho hrobu, bronzové sochy na Pohořelci, její likvidace a následného zapomnění legionářského hrdiny).

Inscenace režiséra Jiřího Havelky nezůstává u Medkovy hry, zveřejňuje i společenskou debatu. Výrazovým prostředkem je fenomén sokolství, které vede k bojové připravenosti: plné jeviště mužů do poloviny inscenace na scéně cvičí, napřed jen tak, pak se zbraní, pak se cvičení promění v bitvu. Vzorné kolektivní cvičení ustane až s myšlenkovým rozvratem ve vojsku.

Inscenací nás provází postava komentátora – historika? současníka? možná obojí –, která vnáší motivy historických faktů a dobových sporů. (Později se zapojí do děje a vezme na sebe roli starosty města Kazaně).

Úprava a režisérův civilistní přístup, pracující s dokumenty a podkládající legendu fakty, činí Medkovo drama (až příliš jednostranně psané z „generálského“ úhlu pohledu) jen jednou složkou inscenace. Koncepce ovšem podtrhává dramatu nohy i tam, kde stojí docela Źpevně (tedy v zobrazení ideového sporu v mužstvu a Švecovy neschopnosti se se situací vyrovnat lidsky, když vojenské řešení selhává), a v doplněné postavě nedostačuje herecky. Zatímco představitelé z řad herců Národního divadla jsou vybaveni hlasově i výrazově pro velké jeviště, Ondřej Bauer (známý z divadla VOSTO 5, jehož je režisér Jiří Havelka také součástí) na ně nestačí a jeho postava tak zůstává v pozadí pouhé informační (v civilní roli) a výpomocné (v roli starosty) funkci.

Inscenace má krásnou scénografii Pavly Kamanové, spočívající v projekci (Josef Lepša) mostu a řeky na horizont. Scenérie se proměňuje s počasím a roční dobou, evokuje město na Volze, až nakonec zjistíme, že je to Praha, když se objeví dosud vyretušované Hradčany. A z řady vojáků vystupující herecký výkon Pavla Baťka v roli Jandy, který se vzpírá silovému řešení vůči slovanským bratrům, i když na druhé straně vrcholně ctí bratra v boji Švece.

K výročí republiky vznikla také rozhlasová inscenace Medkova dramatu. Pokud divadelní zpracování zdůrazňuje spíše to, co se dělo kolem hry a jejích inscenací, jakož i kolem osoby a památky jejího hrdiny, rozhlasové zpracování předvádí drama jako takové. Úprava Jaroslava Vostrého, který se postavou plukovníka Švece zabýval i v cyklu České drama a český hrdina (spolu se Zuzanou Sílovou psáno pro rozhlas, vyšlo v nakl. AMU KANT 2017) dramaticky konturuje právě ideový spor různých hlasů v legionářském vojsku. Režie Lukáše Hlavici vede herce cestou psychologického herectví, takže za hlasem Ivana Trojana jako Švece slyšíme reálnou bezradnost a v hlase Igora Bareše jako Źrozvratníka Martyšky zaznívá uvěřitelná touha po rozhodování, větší, než je armádní poŹslušnost rozkazů. Na místě krajiny účinkuje moderní, nepopisná a přesto evokativní hudba Matěje Kroupy.

Alena Zemančíková

Obsah Listů 6/2018
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.