Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2019 > Číslo 1 > Thomas Piketty: Náš manifest jak zachránit Evropu před sebou samou

Thomas Piketty

Náš manifest jak zachránit Evropu před sebou samou

Je třeba omezit nerovnosti uvnitř zemí, ne mezi nimi, a investovat do budoucnosti všech Evropanů, říká ve svém evropském manifestu francouzský ekonom Thomas Piketty. Text byl publikován v prosinci 2018 mj. v britském deníku The Guardian, odkud jen přebíráme. Seznam signatářů Pikettyho manifestu společně s odkazy na související dokumenty a odpověďmi na základní otázky k jeho záměru najdete na webové stránce tdem.eu. Text předkládáme k debatě v čase před volbami do Evropského parlamentu a budeme vděčni i za polemické či podpůrné reakce.

-red-

Od chvíle, kdy byly napříč celou Evropskou unií zvoleny protievropské vlády, a s brexitem v zádech, nelze pokračovat stejnou cestou, jakou jsme šli doposud. Nemůžeme prostě jen čekat na další odchody nebo na pokračování rozkladu, aniž bychom v současné Evropě provedli hluboké změny. Náš kontinent uvízl na jedné straně mezi politickými hnutími, jejichž program se omezuje jen na hon na cizince a uprchlíky, a na straně druhé mezi těmi, kdo se sice prohlašují za Evropany, ale ve skutečnosti si i nadále myslí, že tvrdý liberalismus a všudypřítomná soutěž jako definice politického projektu postačují. Neuvědomují si, že právě nedostatek sociálních ambicí přivádí lidi k pocitu, že jsou opuštění.

Existují jistá hnutí, která se tento nikam nevedoucí dialog snaží ukončit a pokoušejí se připoutat pozornost ke strukturálním problémům, které se po dekádě ekonomické krize vynořily. Těchto specificky evropských kritických momentů je více než dost: strukturální podfinancování veřejného sektoru, zejména v oblasti vzdělávání a výzkumu, prohlubování sociálních nerovností, zrychlování globálního oteplování a krize kolem přijímání migrantů a uprchlíků. Tato hnutí však často mají potíže formulovat soudržné alternativní projekty a přesně vymezit, jak by budoucí Evropu chtěla uspořádat.

Proto dnes my, evropští občané z různých zemí a s různým zázemím, přicházíme s výzvou k hluboké proměně evropských institucí i politik. Náš manifest obsahuje konkrétní návrhy, zejména pokud jde o smlouvu o demokratizaci a rozpočet, a všechny jsou k dispozici široké veřejnosti. Naše podněty možná mají daleko k dokonalosti, ale alespoň jsou napsány na papíře. Veřejnost k nim má přístup a může je vylepšovat. Všechny jsou založeny na jednoduché tezi: Evropa musí vytvořit nový model, který zajistí férový a trvalý sociální rozvoj jejích občanů. Jediný způsob, jak občany přesvědčit, je opuštění vágních a teoretických slibů. Jestli Evropa opravdu chce obnovit solidaritu se svými občany, lze toho dosáhnout jedině tak, že přijde s konkrétními důkazy, že je schopna navazovat spolupráci a přimět ty, kdo profitují z globalizace, aby se podíleli na financování veřejného sektoru. To znamená přimět velké firmy, aby platily více než ty malé a střední, a přimět nejbohatší daňové poplatníky, aby platili více než ti chudší. To se dnes neděje.

Naše návrhy stavějí na zřízení rozpočtu pro demokratizaci, který by byl projednáván a schvalován v novém svrchovaném Evropském shromáždění. To konečně Evropě umožní disponovat veřejnou institucí schopnou řešit evropské krize neprodleně a vytvářet systémy základních veřejných služeb v rámci ekonomiky založené na trvalé solidaritě. Závazek k „harmonizaci životních a pracovních podmínek” obsažený v Římské smlouvě tak konečně dojde svého naplnění.

Zmíněný rozpočet bude naplňován, usnese-li se na tom Evropské shromáždění, čtyřmi hlavními evropskými daněmi, vskutku hmatatelnými doklady evropské solidarity. Budou se vztahovat na zisky největších firem, na osoby s nejvyššími příjmy (přes 200 000 eur ročně), na největší vlastníky (přes 1 milion euro) a na emise uhlíku (s minimální cenou 30 euro za tunu). Bude-li tento rozpočet zafixován na 4 procentech HDP, jak navrhujeme, mohl by zajistit prostředky na výzkum, vzdělávání, evropské univerzity, ambiciózní investiční program, na transformaci našeho modelu hospodářského růstu, přijímání a integraci migrantů a podporu všech zapojených do uskutečňování této transformace. Mohl by také členským státům poskytnout jistý rozpočtový polštář nezbytný k tomu, aby omezily regresivní zdanění zatěžující mzdy a spotřebu.

To, oč tu jde, není vytvoření transferu plateb napříč Evropou – brát peníze „vynikajícím” zemím a dávat je těm méně „vynikajícím“. Projekt obsahuje zastropování rozdílu mezi výdaji a příjmy každé země ve výši 0,1 procenta HDP příslušné země – tento práh by mohl být zvýšen pouze na základě konsensu. Tento práh lze konsensuálně zvýšit, ale primárně zde jde o to, abychom omezili nerovnosti uvnitř zemí, ne mezi nimi, a abychom investovali do budoucnosti všech Evropanů. Do těchto výpočtů by ovšem nebyly zahrnuty výdaje, ze kterých mají všechny členské země rovný prospěch, například opatření v otázce klimatické změny. Jelikož bude rozpočet pro demokratizaci financovat evropské veřejné služby, z nichž budou mít prospěch všechny země, bude de facto napomáhat i konvergenci mezi zeměmi.

Protože musíme jednat rychle, ale také protože musíme Evropu vyvést ze současné technokratické slepé uličky, navrhujeme ustavit Evropské shromáždění. V něm budou moci být projednány a odhlasovány tyto nové evropské daně a také rozpočet pro demokratizaci. Toto Evropské shromáždění lze ustavit, aniž by se měnily stávající smlouvy EU.

Shromáždění by pochopitelně muselo komunikovat se stávajícími politickými institucemi (zejména s Euroskupinou, v níž se ministři financí zemí eurozóny neformálně scházejí každý měsíc). Ale v případě nesouhlasu by mělo poslední slovo Shromáždění. Pokud by tomu tak nebylo, jeho kapacita stát se ohniskem nového nadnárodního politického prostoru, v němž by se konečně politické strany, sociální hnutí a nevládní organizace mohly vyjadřovat, by byla kompromitována. V sázce by také byla jeho faktická efektivita. Vždyť nejde o nic menšího než vyvést Evropu z věčného patu mezivládního vyjednávání. Neměli bychom zapomínat, že pravidlo fiskální jednomyslnosti, které dnes v Evropské unii platí, po celé roky blokuje zavedení jakékoli evropské daně a udržuje při životě praxi, která navzdory projevům všech politiků přetrvává dodnes: praxi neustávajících daňových úniků, což je vlastně fiskální dumping těch bohatých a těch nejmobilnějších. Pokud nezavedeme nová rozhodovací pravidla, půjde to takhle donekonečna.

Vzhledem k tomu, že nově zavedené Evropské shromáždění by mělo právo zavádět daně, a ovlivňovalo by tak samotné jádro demokratických, fiskálních a sociálních systémů jednotlivých členských zemí, ústřední roli musejí hrát národní i evropští poslanci. Proto v demokratizační smlouvě, která je k dispozici online, navrhujeme, aby 80 procent členů Evropského shromáždění vycházelo z národních parlamentů a 20 procent z Evropského parlamentu. Tento poměr si zaslouží další diskusi. Konkrétně řečeno, náš projekt by také mohl fungovat s nižším podílem národních poslanců (například 50 procenty). Podle našeho názoru by ale přílišné snížení tohoto podílu mohlo oslabit legitimitu Evropského shromáždění a jeho schopnost vtáhnout všechny evropské občany do vytváření nové sociální a fiskální smlouvy. A konflikty ohledně demokratické legitimity národních a evropských voleb by mohly rychle podrýt autoritu celého projektu.

Národní volby se tak v našem návrhu de facto transformují v evropské volby. Poslanci zvolení v národních volbách už nebudou moci jednoduše přehazovat odpovědnost na Brusel a nezbude jim nic jiného než vysvětlovat voličům projekty a rozpočty, které hodlají v Evropském shromáždění hájit. Spojíme-li národní a evropské poslance v jednom jediném shromáždění, vytvoří se v něm návyk společného rozhodování, který v současnosti existuje pouze mezi hlavami států a ministry financí.

Nyní musíme konat rychle. Přestože by bylo nejlepší, kdyby se do projektu neprodleně zapojily všechny členské země EU – zejména čtyři největší země eurozóny (které reprezentují více než 70 procent jejího HNP a populace) –, je navržen tak, aby mohl být přijat a implementován libovolnou skupinou zemí, které si projekt přejí. Těm, kdo chtějí přijetím tohoto projektu provést rychlý krok kupředu, náš návrh umožňuje učinit tak okamžitě. Všichni se musíme chopit své odpovědnosti a zapojit se do podrobné a konstruktivní diskuse o budoucnosti Evropy. Jinak bude náš kontinent odsouzen k propadnutí se do rozdělenosti ještě hlubší a ničivější.

Z angličtiny přeložil Jiří Koubek.

Thomas Piketty (1971) je profesorem ekonomie na Pařížské ekonomické škole (École d’Économie de Paris).

Obsah Listů 1/2019
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.