Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2019 > Číslo 2 > Adam Szostkiewicz: Polsko hledá svou liberální naději

Adam Szostkiewicz

Polsko hledá svou liberální naději

Rok 2019 má v polské politice klíčový význam. Prodlouží, nebo ukončí vládu takzvané „sjednocené pravice” pod vedením Jarosława Kaczyńského, předsedy strany Právo a spravedlnost (PiS). Národně-katolický vládní tábor se s demokratickým táborem střetne nejprve ve volbách do Evropského parlamentu, a na podzim pak ve volbách do Sejmu a Senátu. Necelé tři měsíce před evropskými volbami, v polovině března, jsou šance opoziční Evropské koalice a vládnoucí pravice vyrovnané. Žádný z bloků nezískává výraznější převahu.

Základem Evropské koalice je liberálně-konzervativní Občanská platforma (PO). Z ní vzešel Donald Tusk, dnes „prezident” Evropské unie. PO podává kandidátky společně s Polskou lidovou stranou (PSL). Za Evropskou koalici kandidují bývalí premiéři, mj. Ewa Kopaczová, Jerzy Buzek, Włodzimierz Cimoszewicz, Marek Belka. Obě strany patří v Evropském parlamentu do frakce křesťanských demokratů. PiS patří do euroskeptické frakce konzervativců a reformistů.

Kromě kandidátů za PO a PSL najdeme na kandidátkách Evropské koalice i zástupce hospoŹdářsky a kulturně liberální strany Moderní, Svazu demokratické levice (z něhož pochází exprezident Aleksander Kwašniewski) a menších liberálně-levicových uskupení.

PO a PSL vládly v Polsku dvě volební období. Za osm let udělaly hodně pro modernizaci země, zvláště infrastruktury, a její ukotvení v Evropské unii. Na vítězství nad Právem a spravedlností, které slibovalo finanční podporu chudším rodinám (500 zlotých na druhé a další dítě každý měsíc od narození do osmnácti let) a snížení věku odchodu do důchodu na 65 let pro muže a 60 let pro ženy, to ale nestačilo. Za vlád PO/PSL byl věk odchodu do důchodu zvýšen na 67 let.

Pravice navíc ve volební kampani opustila společnost silně rozdělující téma smolenské katastrofy, při které v roce 2010 zahynul tehdejší polský prezident Lech Kaczyński, a vsadila na politicky neokoukané kandidáty na premiéra (Beata Szydłová) a prezidenta (Andrzej Duda). Taktika spojující sociální prvek s populistickým národovectvím uspěla. Vládnoucí tábor utrpěl dvojnásobnou porážku. Prohrál parlamentní i prezidentské volby.

Z otřesu se PO i PSL dostávaly pomalu. Donedávna vládnoucí strana, jakou byla Občanská platforma, se obtížně a za vnitřních konfliktů učila být opozicí v parlamentu, ve kterém má takzvaná „sjednocená pravice” (PiS a dvě menší politická uskupení spojená s Kaczyńského stranou) poprvé od roku 1989 samostatně většinu. Své trauma strana zpracovávala ve chvíli, kdy probíhaly masové protesty proti politice nové vlády.

Lidé v desítkách tisíc vycházeli do ulic měst, i menších, aby protestovali proti Źpřekračování pravidla o oddělení tří ústavních mocí, pokusu zpřísnit i tak restriktivní protipotratový zákon, proti odmítnutí solidarity s Evropskou unií v otázce přijímání uprchlíků a migrantů, i proti provládní a anti-opoziční propagandě ve veřejných médiích, která je v rozporu s jejich informačním úkolem.

Nová ústava, anebo Jaro národa

Politika vlád Beaty Szydłové a Mateusze Morawieckého zpolarizovala společnost do té míry, že je současná situace přirovnávána k polsko-polské válce. Současná opozice obviňuje PiS, že tíhne k „orbánizaci“ Polska a k jeho vyvedení z Evropské unie cestou brexitu. PiS ta obvinění odmítá, ale neskrývá, že společně s katolickou církví chce minimalizovat vliv liberální ideologie ve společnosti, hospodářství, kultuře i politice.

Hraje se tedy vysoká hra: O vizi Polska na následující roky a desetiletí. Ve skutečnosti zde ale jde ještě o něco většího.

Politický konflikt v Polsku se v zásadě neliší od politických konfliktů v celém liberálně-demokratickém světě. Svářejí se síly a proudy pro a proti liberálně-demokratickému statu quo, vládnoucímu v západním světě od konce studené války.

Jedinou významnou výjimkou je role náboženství. Katoličtí biskupové i kněží jsou v Polsku účastníky politické hry. Lídři vládnoucího tábora se účastní náboženských shromáždění, biskupové chtějí, aby katolicismus byl základem státu. V této alianci ožívá heslo meziválečné radikální pravice o Polsku jako „katolickém státu polského národa“.

PiS chce vyhrát evropské a potom i národní volby díky opakovaným slibům sociálních benefitů (500 zlotých i na první dítě, jednorázový třináctý důchod, daňové slevy). Ale strategickým cílem je konsolidace vládní moci a změna systému cestou schválení nové ústavy (ta současná byla přijata v referendu v roce 1997). To by znamenalo demontáž současného státního zřízení. Nedá se říci, čím by mělo být nahrazeno. V táboře opozice se objevují obavy, že PiS směřuje k autoritářství typu orbánovského Maďarska v domácí politice a v zahraniční politice pak ke spojení Polska se Spojenými státy Donalda Trumpa za cenu rozvolňování vztahů s Evropskou unií.

Ti polští občané, kteří se zajímají o veřejné věci a nejsou ani voliči PiS, ani pravice, zažívají velké obavy. Mají pocit, že Polsko za vlády Jarosława Kaczyńského a současné elity PiS otáčí kormidlem a vrací se k měkkému autoritářství lidově-demokratického státu v národně-katolickém kostýmu. Otázka je, zda takový obrat přijme mladá a nejmladší generace, která je vychovaná už v podmínkách svobody a demokracie.

Jejím symbolem se stává sociálně-levicové hnutí Wiosna (Jaro) Roberta Biedroně, bývalého prezidenta pobaltského města Słupsk, přiznaného gaye a aktivisty za práva sexuálních menšin. V průzkumech dnes má 8 až 10 procent podpory, i když jako strana bylo registrováno teprve v březnu. Do evropských voleb jde pod heslem „Přineseme vám Jaro národů“. Polská politika nemusí být odsouzena k paleo-konzervativismu. Možná přichází i u nás čas liberálních nadějí, lídrů typu slovenské Zuzany Čaputové.

Z polštiny přeložil Patrik Eichler.

Adam Szostkiewicz (1952) je komentátor varšavského týdeníku Polityka.

Obsah Listů 2/2019
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.