Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2019 > Číslo 2 > Viktor Čížek, Zdeněk Víšek: Polná a hilsneriáda

Viktor Čížek, Zdeněk Víšek

Polná a hilsneriáda

Na přelomu letošního března a dubna uplynulo již 120 let od vypuknutí tzv. hilsneriády, kdy třiadvacetiletý židovský mladík Leopold Hilsner byl obviněn z vraždy křesťanské dívky, jež se měla stát obětí rituálního zločinu. Hilsneriáda se stala nejvýraznějším projevem antisemitismu v české společnosti v době před první světovou válkou. Tato neblahá historická událost je trvale spjata s městečkem Polná, které se nachází na české straně někdejší česko-moravské zemské hranice, nedaleko Havlíčkova (dříve Německého) Brodu.

Trvalými připomínkami oněch tragických událostí, kdy v lese Březina nedaleko Polné byla 1. 4. 1899 nalezena usmrcená devatenáctiletá švadlena Anežka Hrůzová, jež byla zavražděna o dva dny dříve, jsou především symbolický hrob v místě nálezu těla oběti a Anežčin skutečný hrob na polenském hřbitově.

Tato místa, byť spojená s událostmi, které se odehrály vlastně již v předminulém století, jsou ovšem stále svědky nejrůznějších antisemitských provokací, z nichž k té nejznámější v poslední době došlo roku 2015, kdy představitelé krajně pravicové Národní demokracie Adam B. Bartoš a Ladislav Zemánek během své cesty do Polné navštívili hrob Anežky Hrůzové i místo, kde byla zavražděna. Zde pak zanechali ceduli s její údajnou fotografií, k níž mimo jiné napsali: Její smrt český národ semkla a s naléhavostí mu ukázala nutnost řešení židovské otázky. Židovská otázka nebyla dosud uspokojivě vyřešena.

K podobným antisemitským provokacím v Polné došlo ale již dříve, například roku 2007 nebo i v roce 1999, kdy dávné i soudobé projevy antisemitismu v souvislosti se 100. výročím hilsneriády odsoudila polenská městská rada.

Navzdory těmto extremistickým projevům je současná Polná městem, které v demokratických poměrech po listopadu 1989 nachází cestu ke své minulosti, jejíž významnou součástí byla až do druhé světové války i židovská komunita.

Synagoga v Polné

Kulturní, společenské a ekonomické aktivity polenských židů jsou v tomto městě zřetelné i dnes, třebaže žádní izraelité už zde nežijí.

Židé přicházeli do Polné již od středověku a koncem 17. století začal jejich počet narůstat. V roce 1680 vydal Ferdinand z DittrichŹsteina nařízení o výstavbě židovského města na tzv. Horním městě. Unikátní urbanistický projekt je dodnes zachován včetně rabínského domu a synagogy.

Původně barokní synagoga byla vystavěna roku 1684. V sousedství synagogy vznikl přístavbou patra roku 1717 židovský obecní dům, zvaný Rabínský. Dnes v něm jsou expozice muzea – v přízemí se nacházejí byt šámese a tzv. černá kuchyně, v suterénu je pak vstup do mikve a v patře je umístěna expozice bytu rabína a tzv. zimní modlitebna pro 30 osob.

Polenská synagoga podlehla několika požárům, vždy však byla obnovena a rozšířena. Uzavřeli ji až nacisté v době okupace.

Na počátku padesátých let budovu zakoupila Církev československá, avšak bohoslužby se zde již nikdy nekonaly, neboť po rozhodnutí komunistických úřadů se z tohoto svatostánku stalo skladiště barev a chemických hnojiv, a proto stavba chátrala. Její tehdejší žalostný stav je dokumentován několika fotografiemi ze sedmdesátých a osmdesátých let.

Až Klub za historickou Polnou zachránil synagogu před zamýšlenou demolicí. Dne 19. července 1994 byla synagoga společně s Rabínským domem navrácena Židovské obci v Praze a v září roku 2000 byla po celkové rekonstrukci otevřena. Dnes slouží jako Regionální židovské muzeum. Vstup je umožněn jak do mužské části, tak do horní ženské galerie. V mužské části je umístěna expozice o historii židů v Polné. Synagoga je majetkem Federace židovských obcí v České republice. Je chráněna jako kulturní památka České republiky.

Ghetto

Trojúhelníkový půdorys ghetta se rozšiřoval směrem od úzkého hlavního vchodu od městské brány. Ve spodní části stojí Rabínský dům s průchodem na dolní náměstí ghetta a synagoga, okolo níž prochází Lázeňská ulička, ve které se nacházela škola. Dolní rabínský plácek vznikl při rozšíření ghetta v roce 1740.

Ghetto postihlo několik požárů a většina domů je dnes novodobě přestavěna, ale i tak si toto místo zachovalo své osobité kouzlo. Počet židů v Polné byl nejvyšší v první poŹlovině 19. století, kdy jich zde žilo kolem sedmi set. Uvolnění společenských poměrů a lepší pracovní příležitosti ve velkých městech ale způsobily i v Polné odliv izraelitů z města.

Na počátku dvacátých let 20. století zde podle sčítání lidu žilo 67 židů. Při sčítání obyvatel z roku 1930 jich bylo evidováno již jen 51.

V roce 1938 udělila Polná domovské právo několika rodinám vídeňských židů, kteří uprchli do ČSR po nacistickém záboru Rakouska. V roce 1942 museli místní občané židovského vyznání odejít do transportů. Nacistickou genocidu přežili 3 z celkového počtu 63 polenských židů, avšak žádný z nich se do Polné nevrátil.

Židovský hřbitov

Židovský hřbitov v Polné – další významná připomínka zdejší židovské tradice – byl založen koncem 16. století na svahu nad potokem Šlapanka na okraji polenského Dolního města nedaleko míst, kde původně žila židovská komunita. Byl několikrát rozšiřován a dnes je na něm zachováno v 32 nepravidelných řadách okolo 1000–1300 (údaje se liší) náhrobků, z nichž mnohé jsou cennými památkami barokními či klasicistními. Márnice byla postavena v roce 1887, dnes je z ní jen torzo, jímž se vchází na hřbitov. Z roku 1995 pochází nový vstup s mříží kovanou jihlavským umělcem Erwinem Habermannem.

Větší část rozlehlého hřbitova je v dobrém stavu, nejhorší stav je paradoxně v místech, kde se nacházejí nejnovější náhrobky. Velká část jich je bohužel povalena či rozbita. Nejstarší náhrobní kámen pochází z roku 1683, nejmladší z roku 1991. Areál udržuje skupina místních nadšenců, jimž v činnosti pomáhá od roku 1996 Spolek na záchranu židovských památek.

Ohlédnutí za osudy Leopolda Hilsnera

Tzv. Hilsnerův případ se proměnil, a to vinou značné části českého tisku, především pak Národních listů, v nechutnou antisemitskou štvanici a Leopold Hilsner byl nakonec ve dvou proti němu vedených procesech (v Kutné Hoře v září 1899 a v Písku v listopadu 1900) odsouzen k trestu smrti, který mu byl změněn až milostí císaře roku 1901 na doživotní žalář. Stalo se tak nepochybně i díky odvážnému vystoupení T. G. Masaryka, který o procesu na podzim roku 1899 vydal známou brožuru Nutnost revidovat process Polenský, čímž zpochybnil pověru o rituální vraždě, třebaže i T. G. Masaryk měl k Hilsnerovi kritický vztah, a to především vzhledem k jeho předchozímu životu společenského ztroskotance.

Zatímco Masarykova úloha v hilsneriádě je dosud často připomínána, do zapomenutí se vytratila statečná činnost Hilsnerova obhájce dr. Zdenko Auředníčka, který tehdy byl – podobně jako Masaryk – vyobcován ze „slušné“ české společnosti.

Události z let 1899/1900 měly neblahý dopad i na nejbližší Hilsnerovy příbuzné – jeho matka Marie a bratr Moritz si změnili příjmení a museli z Polné odejít do Velkého Meziříčí, kde měli domovské právo. Hilsnerova matka, která se nedožila propuštění svého syna z vězení, zde zemřela 13. 8. 1908 a pod jménem Himmelreichová byla pohřbena na místním židovském hřbitově.

Leopold Hilsner byl propuštěn na jaře roku 1918, krátce před rozpadem Rakouska-Uherska, změnil si jméno na Heller a o deset let později ve Vídni zemřel. Text na jeho náhrobku připomíná, že Leopold Hilsner se stal obětí pověry o rituální vraždě. Právně však Hilsner nikdy rehabilitován nebyl, a proto jej nejrůznější antisemitské weby stále označují „za židovského vraha křesťanské panny“. Skutečného pachatele tohoto nedokonaného sexuálního zločinu spáchaného v lese Březina 29. 3. 1899 se nikdy nepodařilo vypátrat.

Nezodpověditelnou otázkou zůstává, jaký by byl další Hilsnerův osud, kdyby se dožil příchodu nacistů do Vídně v březnu 1938 – pravděpodobně velmi krutý. Jeho bratr Mořic se stal za druhé světové války obětí nacistického rasového vyhlazování.

I když se – jak již bylo připomenuto – městská samospráva v Polné již před dvaceti lety distancovala od projevů dávného antisemitismu někdejších polenských občanů z roku 1899, Polná dosud postrádá Masarykův pomník či alespoň Masarykovu ulici a samotného Leopolda Hilsnera ve veřejném prostoru připomíná – (kromě expozice muzea) pouze název jedné místní restaurace („U Hilsnera“), a to v těsné blízkosti bývalého ghetta.

Dům, kde Hilsner v Polné žil, není nijak označen, kdežto na domě ve Vídni, kde ve dvacátých letech bydlel, mu byla 25. dubna 2002 odhalena pamětní deska.

Události z roku 1899 jsou v Polné stále živé (a možná i velmi citlivé) dosud, a proto se s velkým zájmem místních lidí setkal dvojdílný televizní film režiséra Viktora Polesného Zločin v Polné, který byl uveden Českou televizí na přelomu ledna a února 2016. Jeho premiéra se uskutečnila již 22. ledna 2016 v polenském kině za přítomnosti tvůrců filmu.

Viktor Čížek (1972) pracuje jako dispečer automobilové dopravy. Celoživotně se zajímá o historii, jazykovědu a literaturu.

Zdeněk Víšek (1968) je učitelem ve Slaném, publikuje v odborných a popularizačních časopisech.

Obsah Listů 2/2019
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.