Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2019 > Číslo 2 > Ivan Pros: Houskové jitrnice

Ivan Pros

Houskové jitrnice

Dávám tady na vědomí všem, kdo pojedete někdy na Jindřichohradecko, že základní měnovou jednotkou v naší vesnici už není bitcoin, ale jitrnice. Každý, kdo ji někdy u nás ochutnal, mi dá za pravdu, že to byla dobře uvážená změna. Časy se mění a my s nimi a svět se pomalu do klamu propadá.

Po krátkém zimním spánku se život tady u nás na jihu Čech dal opět do pohybu obvyklým tempem. Slavnostní i folklórní ráz dávaly společným událostem zimní svátky a obyčeje. Obcí prošli K+M+B (klíče, mobil, brýle – psáno na dveřích důchodců), masopustní maškary laděné do kléru, sklenky hlasitě cinkaly na Valentýna, a pak přišla vrcholná událost končící zimy, obecní zabíjačka. Největší radost ze všech těchto našich radostí měly jistě firmy Fruko-Schulz JH a pivovar Regent v Třeboni.

Vesnická zabíjačka je u nás významný den v životě obce, pořádá ji místní Sdružení a je vrcholnou událostí zdejšího komunitního života. Ostatní vesnice v kraji pořádají podobné hody, ale naše jitrnice se v posledních letech vyhoupla na vrchol kvality a stala se pojmem a vyhledávanou lahůdkou. Poptávka po jitrnicích šplhá strmě nahoru, a kdyby byl mezi námi erudovaný ekonom, jistě by poukázal na nezvratné zákonitosti mezi poptávkou, nabízeným množstvím, výrobními nálady, kvalitou a cenou výrobku. Třeba takový Václav Klaus, z jehož domu za pár let znovu vzejde nenulový počet prezidentských kandidátů, kalkulující s nekonečnou nesílou konkurentů, by situaci ekonoŹmicky pojmenoval v souladu se svým: „Když slyším slovo jitrnice, beru do ruky kalkulačku.“ Tento respektovaný muž, odvozující svůj nárok na příští nové prezidentství od skutečnosti, že ODS byla založena u Klausů v kuchyni (když si předŹstavím, že mohla být také založena v mnohem intimnější místnosti, tak by příští prezident mohl trvat na tom, že bude sedět na trůně), by jistě dokázal naši jitrnici dobře zvážit, poměřit a zhodnotit. Je dobré ale připoŹmenout, že naše pořádající Sdružení má také pokladnu, a pokladna se musí něčím plnit. A mně tady najednou něco nehraje.

„Dals tam letos moc housky“, volám na Standu, nejlepšího řezníka v kraji, který tady tenhle div světa vyrábí, ještě mastnou hubou.

„Vlez mi na záda, dyť voni to takhle chtěj. Jedeme na zájezd.“

Ano, Sdružení přispívá ke komunitnímu životu významným dílem, díky za to. Jednou z populárních a z vlastní pokladny dotovaných akcí je každoroční autobusový zájezd vesnice do světa. Posledně byli v Berchtesgadenu.

„To zas pojedete někam do třetí říše?“

„Já letos pojedu, asi víš kam.“

Tak houskou nastavují svoje zájezdy! Čím kratší jitrnice, tím delší výlet, asi. Nové ekonomické postuláty. Málem z toho ze všeho byl mezinárodní konflikt. Zmínil jsem se o vycpávání jitrnic houskou před mnichovským kamarádem, a ten se hned čertil, že v Bavorsku by řezníka, který by dal do jitrnice housku, dali na týden do klád. Museli jsme to řešit konzultací s jakousi Leberwurstkochgeschmackvollkbuch na německé Wiki. A to ještě mají stavovské pravidlo, že se na řezu kroupovým jelitem musejí bělet tři rozříznuté krupky. Běda, až se toho chytne Evropská komise.

Nelze nevidět, že se obec naučila dělat pragmatický rozdíl mezi domácí a obecní jitrnicí a rozlišuje, která je na prodej, a která k jídlu. Jitrnice a pokladny houskou plněné – náš cíl. Není to posměch, ale postfaktická realita. S rodinným stříbrem se zkrátka nečachruje, ani kdyby byly základní hodnoty v ohrožení.

„Proč nejedete raději někam do Anglie, než se zvednou stavidla. Máte plnou kasu,“ povídám ještě starostovi a nejradši bych jim doporučil, aby se místo na Hitlera jeli podívat na Ostrovy. Třeba na Simone Weil Avenue v Ashfordu, v Kentu je na co vzpomenout, nebo do Stratfordu, dokud mají přes kanál ještě otevřeno.

Nechci, aby můj pohled pod pokličku zabíjačkového kotle vyvolal nějakou identitární krizi. Je ale skutečností, že se pod lokálním mediálním a ekonomickým tlakem jitrnice zmenšuje a dopady na pohyb rozhodujících burzovních titulů se dají vbrzku očekávat. Politická a hospodářská situace země je v rozkmitu. V obci se stabilní volební preferencí 53/47 procent lze stěží předvídat, jaké to bude mít následky v nových volbách. Čekáme na první odhady burzovních analytiků a výzkum veřejného mínění. Zatímco zájemců obléci v příštích volbách na Hradě červené trenýrky je dvanáct do tuctu, pravdoláskaři posedávají s pravdoláskařkami po kavárnách a soustředěně usrkávají korektní alkoholické lihuprosté cidery. Jistě bychom si všichni přáli, aby naším příštím prezidentem byl pro změnu zase nějaký neoliberální ekonom. Jitrnice a tlačenka, spojenými silami, nám k tomu mohou dopomoci.

Ivan Pros

Obsah Listů 2/2019
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.