Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2019 > Číslo 3 > Ivan Pros: Chtěl bych tě potkati v lukách

Ivan Pros

Chtěl bych tě potkati v lukách

Ano, je jaro: malíři dokončili svá plátna plná předjaří a orby, neodolatelných námětů malby a Múzy vybízejí k dílu básníky. Musí si pospíšit, první sklizeň nabídnou v červnu louky a potom už i ostatní příroda směřuje k vydání své úrody. Pole tichá a klidná očekávají sklizeň.

Tady ve vsi je najednou nějak slavnostněji. Jarní vesnická práce už není všudypřítomný podruh, ohýbající hřbety lidem v každé chalupě. Na každém kroku se s obavou a nadějí probírají výnosy z budoucí úrody na poli i v sadu. Jako pokaždé nastává čas ptačího zpěvu, čas máje, letmých polibků, rozpuku, květu a zrání, jež byly darovány básníkům: louka je nejprostší života stůl, rozlomíš chleba, dáš ženě půl…

Do toho vpadne místní rozhlas: „Pozor, pozor, občané, neodkladné hlášení: Občané, přinášíme čerstvou děsivou zprávu ze sousedního Dolního Bolíkova. Obec byla dnes dopoledne napadena záplavami žlutých válečníků Brassica Napus dobrodružného dobyvatele Andreje Babiše. Jeho vojska jsou rozložena i na všech okolních strategických kopcích. Tato nelítostná početná armáda rozpoutala v kraji válečný teror. Se žlutou hordou statečně bojuje branná hotovost obce, nikdo nehledí na vlastní oběti, bojuje se do poslední kapky krve. Zatím se obráncům podařilo vytlačit oddíly Agresora za linii konzum – železniční zastávka a ubránit tak nádraží. Do boku jim však vpadlo divoké Hradní komando pod korouhví Rudých nohavic, řež, zmar, apokalypsa, oběti na životech se počítají na desítky, Bolíkov krvácí…,“ řeč rozhlasu najednou přerušena, praskot a chrčení v amplionech.

„Slyšels, Josefe, co to tam na vejboře povídaj do rozhlasu?“

„Neslyšel, Máňo, vařím slepicím brambory,“ volá Josef na ženu z chlíva, „jdu zavřít včely, budou zase stříkat ten sajrajt.“

Rozhlas hraje Largo z Nového světa: nad propastmi krouží naděje naše ve věčném jaru.

Přemýšlím, v kterých lukách bych tady mohl co potkat. Radím pořádně se rozhlédnout, samá žlutá, tak ať nezabloudíte. Lepší by bylo randit rovnou v Praze na Žlutých lázních, třeba tam ještě potkáte i Kolibříka s Mazánkem. Ve žlutých lánech dnešního venkova byste se sotva potkali s milou slečnou (nebo klukem), snad leda s cisternou s pěti tunami fungicidu, taženou digitálně řízeným traktorem John Deer 6155/4A –, pozor ať vás nepřejede, Caramba. Začíná nelítostný byznys.

Bitva hroudy s traktorem je předem prohraná. Biorytmus má novou skladbu: traktor orba, traktor setí, traktor třikrát postřik, traktor řepka, traktor orba, biopalivo traktor, traktor olej prachy holding (česky: holduj prachům). I lesní harvestory rychle mění krajinu, sekery a pily, povozy, kravky, koně ve vsi nevidět, překážely by. Dětem se předkládá nový přírodopis: řepka, kůrovec, sucho, troud. Nelítostný byznys pokračuje.

Kdo chce ovládat krajinu, měl by mít k dispozici činorodý mozek. Toho příkladem, všem manažerům čehokoliv, vzorem všehomíra, je odvážný muž, proslavený třeba i tím, že se v létě dobrodružně plaví na nafukovacím prámu jménem Constellation po širokých vodních pláních Vysočiny, v zimě je tento neduživý stařík lyžníkem nebo krupiérem v kasinu hazardních hráčů a je si jist, že se mu kulička rulety zastaví vždycky na červené. Řekněte mi, kdo to dovede. O následovníky, plavčíky na pirátské fregatě a falešné spoluhráče v hazardu není nouze. Touhu převracet ucelený běh přírody právě penězi, které z toho plynou, tito lidé mají. Zvláště když z toho ještě něco přebude. Ale má to smysl? Smysl, význam, účel a souvislosti se v tomhle kšeftu s přírodou louhují, drtí a suší, stejně jako len, juta nebo konopí v přádelnách. Byznys vrcholí.

Není to krásné, když se tango tančí ve dvou? Jeden dá zájem, druhý intriku a ladné pohyby. Výsledky jsou pozoruhodné. Není v silách jednoho člověka unést výnosy této hazardní hry. Dřevo, olej a prachy se vozí kamiony, ze kterých tady na vesnici vidíme zablikat jen koncová světla v dáli nad horizontem.

Děkuji a promiňte milí básníci: krajem táhne prašivec.

Ivan Pros

Obsah Listů 3/2019
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.