Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2020 > Číslo 2 > Adam Szostkiewicz: Volby ve stínu epidemie

Adam Szostkiewicz

Volby ve stínu epidemie

Maďarský zmocňovací zákon a tlak Práva a spravedlnosti v Polsku na provedení prezidentských voleb bez ohledu na aktuální epidemii vířily koncem března debatu v celé střední Evropě. Z Varšavy přinášíme příspěvek, který téma popisuje bez lpění na detailech, ovšem přesně v jeho hlavních tazích.

Během epidemie nechodí Poláci po večerech na balkóny zpívat a tleskat, aby se povzbudili na duchu. Nálada je napjatá, a to i mezi příznivci dnešní populisticko-nacionalistické vlády. Nevesele se tváří i vláda sama. Přes oficiální propagandu úspěchu společnost, zvláště ve velkých městech, vládě příliš nevěří a do budoucnosti, jaká může přijít po viru, se dívá s obavami.

Někteří se nadto bojí, že i potom, co epidemie odezní, tu na neurčito zůstane omezení občanských práv a svobod. To, co se děje, je pro mě na jedné straně obtížná nutnost rezignace na normální život, a na druhé straně příležitost k mezilidské solidaritě zezdola. V tom bývají Poláci dobří.

Koronavirus vnikl do Polska, když začínala kampaň před prezidentskými volbami. Jejím favoritem byl úřadující, se současnou vládní mocí spojený prezident Andrzej Duda. Ve vládním táboře hraje první housle strana Jarosława Kaczyńského. I když je jen řadovým poslancem svého Práva a spravedlnosti (PiS), je dnes faktickou hlavou státu. Ze svého stranického hlavního stanu v centru Varšavy rozhoduje o všech zásadních politických otázkách. Řídí se přitom především zájmem své strany. Ohlásil, že k dokončení zásadní rekonstrukce státu a zákonů potřebuje jeho Právo a spravedlnost několik volebních období u moci.

Reformy – opozice jim říká „deformy“ – provádí PiS se dvěma malými stranami. Společně mají v Sejmu malou většinu. To už ale neplatí v Senátu, kde má od voleb v roce 2019 malou většinu opozice. Změny směřují k národně-katolickému státu. Pokud projekt uspěje, stane se Polsko centralizovaným politickým systémem pod kuratelou Kaczyńského politického tábora a katolického episkopátu. Trochu jde o systémové opakování toho, co známe z let reálného socialismu. Vláda vládne, státostrana řídí, parlament provádí a poslední slovo má šéf PiS.

Takže máme co dočinění se zdvojkolejněním systému. Někteří říkají, že v Polsku dnes existuje „podvojný stát“. Publicista může napsat, že jde o systémovou schizofrenii. Na jedné straně máme liberálně-demokratickou ústavu, na druhé straně neústavní centrum politického řízení, něco na způsob politického byra bývalé komunistické strany. Toto centrum vydává pokyny svému stranickému aparátu a byrokratické nomenklatuře na různých úrovních vládní administrativy a v hospodářství tam, kde jde kontrolováno vládou. Kvalifikace platí méně než loajalita. Vlastními lidmi jsou obsazovány i kulturní organizace a – teoreticky veřejná – média. S opozicí se zachází ne jako s rovnoprávným partnerem a politickým konkurentem, ale jako s nepřítelem a zrádcem Polska.

Takto postavený politický systém se nyní náhle musí potýkat s epidemií. Vládnoucí moc ji nejprve podceňovala. Později ale přišla k rozumu a postavila se k ní radikálně. Byly uzavřeny státní hranice, obyvatelům bylo předepsáno „domácí vězení“ s nadějí, že se podaří zbrzdit prudký rozvoj infekce a maximální zatížení nemocnic. Nikdo neví, kolik vydrží společnost v karanténě, ani zda současná vládní politika zachrání hospodářství před hlubokým propadem. Varují před ním na vládě nezávislí ekonomové a byznysmeni. Předpovídají významný propad HDP, velký růst inflace, nezaměstnanosti i rozpočtového schodku.

Současná vláda epidemii bez zábran politicky využívá. Před válkou se tehdejší vládnoucí tábor, tzv. sanace, společnosti prezentoval jako síla, kolem které se sjednocují všichni Poláci pod heslem „silní, jednotní, připravení“. Tragický okamžik pravdy přišel 1. září 1939. Dnes nám nehrozí válka, jen společenské a ekonomické dopady epidemie. Vystavují vládní moc dvojité zkoušce: důvěry společnosti a výkonnosti zcentralizovaného státu. V čase krize lidé očekávají pevné vedení a jsou připraveni se za vládnoucími sjednotit.

Prvkem vládní strategie jsou volby prezidenta očekávané 10. května. Před epidemií podpora stávajícího prezidenta Andrzeje Dudy nepřekračovala padesát procent. To znamenalo, že opozice má šanci bojovat. Největší podporu, přes dvacet procent, měla Malgorzata Kidawa-Błońska, místopředsedkyně Sejmu, dlouholetá poslankyně Občanské platformy, pravnučka meziválečného polského prezidenta, socialisty a lidovce Stanisława Wojciechowského, který se vzdal funkce, když v roce 1926 provedl Józef Pilsudski převrat. V pravděpodobném druhém kolem (24. května) by Kidawa-Błońska byla Dudovou protikandidátkou. Mohla by vyhrát, kdyby prodemokratické strany vyzvaly své příznivce, aby pro ni hlasovali.

Epidemie tyto politické úvahy mění v Dudův prospěch. Kampaň prakticky ustala. V bezprecedentní epidemiologické situaci vznikla bezprecedentní systémově-politická situace. Lze totiž takové volby považovat za spravedlivé a rovné?

Opozice považuje za adekvátní volby přeložit tak, že by – ve shodě s ústavou – byl vyhlášen stav živelní katastrofy (to by automaticky posunulo volby na termín tři měsíce po překonání epidemie – pozn. red.]). Jak je možné nařídit celonárodní „domácí vězení“, a zároveň vyzývat občany k účasti ve volbách, a vystavovat tak je i volební komise riziku nákazy? Jarosław Kaczyński si myslí, že to možné je. Když píši tento text, vláda pořád tvrdí, že volby mohou 10. května bezpečně proběhnout. Skutečně? Většina (60–70 procent) dotázaných si v průzkumech myslí, že je na místě volby přesunout.

Tak jako v jiných unijních státech má i v Polsku koronavirus dopady nejen zdravotní, ale i politické. Rozdíl je, že v Polsku vládnoucí moc prosazuje volby během epidemie, zatímco v jiných státech je vláda přesunuje na okamžik po jejím pominutí. Kaczyński kalkuluje, že nyní má Duda vítězství v kapse, takže tlačí na volby bez ohledu na epidemii. Epidemie pomine, Duda bude nadále hlavou státu, PiS se zkonsoliduje. Účel světí prostředky.

Text vznikl 26. března 2020.

Přeložil Patrik Eichler.

Adam Szostkiewicz (1952) je publicista, překladatel, redaktor varšavského týdeníku Polityka.

Obsah Listů 2/2020
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.