Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2021 > Číslo 2 > Lukáš Jelínek: Volby ve stínu koronaviru

Lukáš Jelínek

Volby ve stínu koronaviru

Loni v březnu se zčistajasna objevil a doteď hraje prim. Koronavirus už ale dávno není jen fenoménem zdravotním a společenským, nýbrž také politickým. Dokonale zastínil témata, kolem nichž se v minulosti odvíjela debata mezi stranami, a stane se i středobodem podzimních voleb do Sněmovny. Nemusí však být jediným námětem: pohled na teploměr či testovací sadu může být vystřídán rovněž pohledem do peněženky. Klíčové bude, v jaké kondici nás říjen zastihne. Vyprázdní se nemocnice? Budeme většinově proočkováni? Zafungují covid-pasy, abychom mohli cestovat nejen po České republice, ale i do ciziny? Pojede od září školní docházka?

Když začne po měsících temna svítat, skousnou mnozí i mikromanagement premiéra Babiše. Vzal si na triko vakcinaci i shánění léků, za zády ministra školství začal se středoškoláky plánovat maturity, za zády ministra kultury konejší umělce žijící s pocitem, že pro ně stát dělá málo.

Přesto narůstá číslo těch, kdo získali dojem, že dávný slib politického hnutí ANO usadit do funkcí neposkvrněné odborníky zůstal nenaplněn. Ministři za Babišovo hnutí – snad až na výjimky na školství a zdravotnictví – se mohou chlubit leda výmluvností či loajalitou k lídrovi. Místo toho, aby se země posouvala dál, aby pokročila ve zjednodušování chodu úřadů nebo digitalizaci a aby se mohla chlubit kvalitnějšími veřejnými službami, panuje zde v řadě ohledů těžkopádnost a chaos.

Sotva se pak divit rostoucím preferencím Pirátů v tandemu se Starosty a nezávislými. Lidé, zvlášť ti, kteří dlabou na ideologie, vyhlížejí nové apoštoly profesionality. Ať už budou uspokojeni, nebo ne, přesouvá se pozornost od vyčerpaných babišovců na strany, jež dosud neměly příležitost naplno ukázat, co v nich je.

Někdy je to tak možná i lepší. Namátkou, když Anticovid tým konzervativní trojkoalice ODS, KDU-ČSL, TOP 09 navrhl bez epidemických kritérií za každých okolností v červnu otevřít školy, obchody a restaurace.

Tvrdit, že by v potírání infekce byl úspěšnější než Babišův tým, může kdokoliv. Ověřit se to nedá. A tak mají volný prostor k fantazírování i radikálové, extremisté a pomatenci, podle nichž je covid pouhá chřipečka anebo nástroj Gatese a Sorose k ovládnutí světa. Působí to šíleně, ale i na cizokrajné nákaze lze získávat ostruhy a politické body. Stejně jako donedávna na migraci.

Té části voličů, která je ochotná uvěřit čemukoliv, je šumafuk, zda zápolí s uprchlíky nebo popírá virus. Pokaždé dělá cosi, u čeho má pocit rebelství, vzpouzení se establish-mentu. Podstatné je zásobovat ji dezinformacemi a hoaxy, aby mohla expandovat na sociálních sítích a nabalovat na sebe další vlastníky „alternativních pravd“. Opatrně jí nadbíhá Okamurova SPD či Trikolora, brutálněji pak poslanecká dvojice Volný-Bojko.

Zajímavým fenoménem ovšem je hnutí Chcípl PES. Zpočátku šlo o spolek nespokojených hospodských, kterým vláda nařídila zavřít provozovny. Pak usoudili, že když budou předstírat politickou aktivitu, budou moci pro „schůzující“ štamgasty otevřít. No a ve finále si zúčastnění řekli „Proč to nezkusit“ a slíbili do voleb skutečně nastoupit. Tvrdí, že půjdou proti „zločinecké vládě“ a „zotročování občanů“.

Předpokládejme, že v programu budou skloňovat svobodu, prosperitu a lidská práva, tedy hodnoty, které podle nich kvůli vládě utrpěly. Nebo se snad budou vracet ke covidu a akcentovat alternativní přístupy při jeho zahánění – například izolaci seniorů a dalších rizikových skupin, jen aby zbytek populace mohl žít jako by se nechumelilo? Také by mohli naříkat nad tím, o co všechno podnikatelé přišli. Proti tomu by ale jiní mohli tasit vyšší a smutnější karty s tvářemi zesnulých, jejichž úmrtí třeba šlo předejít…

Nedá se asi čekat, že by figury z hnutí Chcípl PES nabídly natolik nosné a voličsky atraktivní taháky, aby si zajistily ukotvení ve Sněmovně. Bylo by to dost kuriozní, i když možná přece jen trochu české, kdyby na čas zavřené hospody způsobily větší melu než strach z běženců, sudetských Němců nebo roztodivných menšin.

Přesto by se jedna věc těmto popíračům podařit mohla: sblížení fanoušků neomezované neviditelné ruky trhu s nacionalizující krajní pravicí. Ta dosud doplácela na roztříštěnost vyplývající z rozdílů mezi sociálními skupinami, které se k jejím různým výhonkům hlásí. Patrné to je i ve Sněmovně. Zatímco Trikoloru podporují úspěšní podnikatelé se špičkovým vzděláním, kariérou a tučnými konty, mezi příznivci SPD najdeme spoustu jejich protipólů stěžujících si na život, který jim uštědřuje tvrdší rány než druhým. Radikálové se však zpravidla dokáží rozkmotřit dřív, než najdou společnou řeč. I když se zrodí nějaký integrační projekt, vždy se objeví umanutý dobrák, který do něj vhodí vidle.

Snaha spojit krajní pravici se objevila i letos. Spíš nevyjde, než aby vyšla. Přesto jí do karet hraje nové téma pro společnou nespokojenost s establishmentem. Zjednodušeně by se dalo napsat, že může dojít ke sblížení úspěšných hostinských s jejich nešťastnými štamgasty.

Zdá se, že koronavirus překvapivě posílil i komunisty. Donedávna jim hrozilo, že nedosáhnou na pětiprocentní laťku. Část voličů jim sebralo ANO a další to vzdali, poněvadž chtěli planout pro protestní stranu, ne pro podržtašky miliardáře v premiérském křesle. Opatrný návrat sympatizantů nastal v okamžiku, kdy se KSČM pokusila od Strakovky odtáhnout.

Bohužel k tomu došlo na pozadí debat o nouzovém stavu, kdy se komunisté připojili ke kritikům vládní strategie. Ještě v prosinci přitom Vojtěch Filip brojil za prodlužování nouzového stavu po celých měsících a zaštiťoval se potřebou nadřadit ochranu veřejného zdraví nad ekonomický zisk. O pár týdnů později již navrhoval bojovat s infekcí na regionální úrovni. Taktovku podle něj měli převzít a omezení pouze lokálního charakteru vyhlašovat krajští hygienici. Komunisté se zapojili i do přestřelek nad Sputnikem-V, jejž by nám stůj co stůj naordinovali i bez evropské licence. Vida, další položka, na níž lze rozehrát politický konflikt.

S testováním, očkováním a léčením čerstvými léky ale stoupá šance, že nad skuhráním nad covidovou spouští postupně získají navrch nápady, kudy se ubírat dál a jak postavit zemi na nohy.

Sociální demokraté již například sdělili, že si nepřejí, aby se vrátily úvahy o privatizaci nemocnic, a že odmítají, aby náklady na obnovu nesli v první řadě zaměstnanci. Konkurenci vyzvali, aby řekla, kde hodlá vzít peníze, které budou zapotřebí. ČSSD prosazuje bankovní či digitální daň, tedy posílení příjmové stránky státního rozpočtu. Od pravice sklidila posměch, ale alternativní cesta nastíněna nebyla. Že by zase jen tupé škrty?

ANO jde na voliče opět po svém. K jeho špekům – když už je pozornost lidí upřená na zdravotnictví – má patřit podpora boje proti rakovině. Co už také nabídnout, když „ti, co měli přijít, nepřišli“ a výměna „nemehel“ za experty se nekonala? Dokonce ani všudypřítomný ministerský předseda již není po svých scénkách z kategorie „odvolávám, co jsem odvolal“ miláčkem národa.

Přestože občané v říjnových volbách ohodnotí především počínání státu a politiků v bezprecedentní epidemické situaci, dá se tušit i poptávka po naději. Od etablovaných stran se očekává, že zapomenou na snadná, rychlá a ve svých důsledcích chybná řešení, jimiž se s chutí ohánějí radikálové, a nabídnou stabilní a seriózní směr, jímž se vydat není ostuda. Obsahovat by měl parametry ekonomické, sociální i zahraničněpolitické.

Čas na jeho vytyčení se krátí. A výmluvy na koronavirus, jakkoliv bude hrát u uren hlavní roli, už na podzim nemusejí zabírat jako dřív.

Lukáš Jelínek (1973) je politolog a politický komentátor.

Obsah Listů 2/2021
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.