Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2021 > Číslo 2 > František Všetička: Experimentátor

František Všetička

Experimentátor

Libor Koval je další z básníků, který vstoupil do literatury značně pozdě. Knižně debutoval roku 1979 (sbírkou Kon/tra/texty), tehdy mu do padesátky scházel pouhý rok (narodil se 2. dubna 1930). Uvedené zpoždění způsobila doba a Kovalův rušný život, nejprve doma a pak v emigraci. Narodil se sice v Praze, ale reálné gymnázium absolvoval v Místku (maturita 1949). Pak vstoupil do salesiánského kláštera v Ořechově u Polešovic, kde zažil jeho přepadení oddíly Státní bezpečnosti v noci ze 13. na 14. dubna 1950. Hlásil se na slavistiku do Brna, ale tam jej nevzali. Stal se valcířem v železárnách ve Frýdku. Nyní se jako dělnický kádr přihlásil na Filozofickou fakultu UP v Olomouci a byl přijat. Nejprve na kombinaci ruština – srbochorvatština. Když se však v krátké době stal jediným posluchačem srbochorvatštiny, vymyslel pro něj profesor Antonín Dostál kombinaci ruština – srovnávací slovanský jazykozpyt. K jeho učitelům vedle Dostála patřili Jan Jahn, Bohuslav Ilek, Antonín Hofman, Karel Janáček a Pavel Trost. Filozofickou fakultu absolvoval v letech 1950–1955 a jako vědecký pracovník nastoupil do jazykovědného oddělení Akademie věd. Pro náboženské aktivity byl zatčen a následně propuštěn z Akademie. Stává se nezaměstnaným, pak odbytářem v Tesle, závozníkem a skladníkem v Národní galerii. Roku 1968 emigruje. Léta v exilu jsou rovněž rušná – stáž u profesora Františka Mareše na Slovanském ústavu vídeňské univerzity, studia na Gregoriánské univerzitě v Římě (1969–1973) a na papežském Orientálním institutu. Posléze roku 1975 vysvěcen papežem Pavlem VI. na kněze východního i západního obřadu, v letech 1980–1981 v Manile na Filipínách vedoucím duchovních programů pro oblast Sibiře v rozhlasové stanici Veritas, od roku 1984 duchovním správcem pro Ukrajince a Čechy ve Freiburgu.

V zahraničí také vydává Koval největší počet svých děl. Jako básník je především experimentátor, jsa lingvisticky vzdělaný, vynalézavě pracuje s jazykem, variuje a permutuje zvolená slova a usiluje o výstižný rým. Všechna tato tvorba má přitom humorný, groteskní charakter. Kterým směrem se Koval v poezii orientoval, to naznačuje jednak titul, a především dedikace jeho sbírky Lingvorytmomelodie aneb Písně moudrého blázna (Curych 1980). Věnování zní: „Připsáno Christianu Morgensternovi a kongeniálnímu překladateli jeho groteskní poezie do češtiny Josefu Hiršalovi, Lewisi Carrollovi a jeho českým převaděčům a všem těm, kteří mají pochopení pro písně moudrého blázna.“ Některé postavy svých básní převzal z Carrolla, přesněji z českých překladových variant, a vložil je do libozvučných veršů:

Lavina laní lví lyrou v novoluní
loví zas v lemu libovonných luk.
Žvahlav i Neklav v svitu dne se sluní.
Kdes v dálce z/p/ívá prorok Habakuk.

Po Carrollově vzoru si v dalších básních vytváří vlastní hrdiny s přepodivnými osudy – viz básně Kočkomrož, Moudiloďka, Pard a Mýžď, Lunogar ad. Kouzelné rýmotvorbě pak věnuje celý poslední oddíl.

Po vzoru Jiřího Koláře se i Koval pokoušel o koláže a muchláže, Kolář tak ovšem činil ve sféře výtvarné, Koval jim naopak dal podobu slovesnou, básnickou. Mají v podstatě ráz dávného centa, které vznikalo výběrem veršů nebo částí veršů z nějakého básníka, z nichž se vytvářel nový básnický text. Koval si za předmět těchto koláží zvolil současné české básníky, jednak ty, kteří byli blízcí jeho srdci, jednak pak ty, kteří na tom byli stejně jako on. Vybíral z jejich tvorby názvy děl a jejich verše, z nichž sestavil obsáhlou sbírku Poetická scherza (Mnichov 1991). Za všechny příklady alespoň první strofu z básně pro Milana Nápravníka, autora sbírky Vůle k noci:

Píši dlouhé texty v rytmickém sledu zrání
bez kontroly hnán pouze afektivním polem
jak tichý běžec co bez pohnutí stojí
v ardénských lesích v světle černých vitrín
U přístavu se právě otevírají skříně hvězd
a mezi prsty proklouzává prach pomíjejícnosti
a nenasytné noci

Nápravníkův surrealistický svět je v podstatě vystižen už v těchto verších.

Vedle Christiana Morgensterna a Lewise Carrolla Kovala už od gymnazijních let fascinoval a podněcoval ještě jeden experimentátor, jímž byl Paul Verlaine. Tito tři představují jeho zasvětitele. S básnickou tvorbou francouzského symbolisty se Koval seznámil už v sextě nebo septimě místeckého reálného gymnázia v druhé polovině čtyřicátých let. Okouzlil jej jeho Podzimní zpěv, očaroval jej natolik, že po téměř půlstoletí se k této básni vrátil a přeložil ji. A jako správný experimentátor a kolážista ji přebásnil v 28 verzích. Všech 28 převodů (žel bez originálu) vyšlo v Třebíči roku 1995. Podzimní zpěv zahrnuje 18 veršů a první strofa jednoho z překladů má tuto podobu:

Houslí mdlí sten
jak těžký sen
na mně leží,
když hodin zvuk
ranami muk
bije z věží.

Libora Kovala inspirovalo nejen evropské básnictví, ale také poesie asijská, konkrétně korejská a japonská. Roku 1987 vyšlo v Londýně česko-korejské vydání jeho Květů staré Koreje, v rozšířené podobě bylo znovu vydáno v Praze roku 1994. Jde o parafráze na starou korejskou poezii ve formě sidžo, jak praví podtitul sbírky. Koval byl první, kdo tento žánr do české poezie uvedl. Počáteční básníkovy pokusy o žánr tohoto druhu spadají už do šedesátých let, v nakladatelství se však jejich soubor ztratil. Nové vydání obsahuje celkem 76 čísel a zcela nepochybně patří k vrcholům Kovalovy tvorby. Jeho inspirátorem byl korejský básník a bohemista Nam Gi Dok, jemuž také připsal jedno sidžo:

Ruka má krátké sidžo tvoří
příteli v paměť krásných chvil.

Zdá se mi, jak by teď tu byl, –
leč zapad v svět jak kapka v moři.

Však čas ni dálka nerozdělí,
co krásou pojí vesmír celý.

Básně v tvaru haiku a tanka, což jsou staré žánry japonské, pojal Koval do sbírky Kapky na skle (Brno 1991). Básník v nich nedodržoval stanovený sylabický rozsah, což se stalo častým námětem diskusí mezi námi při návštěvách ve Freiburgu a později v Olomouci. Koval svůj širší rozsah obou básnických útvarů obhajoval poukazem na střídu přízvučných a nepřízvučných slabik v japonských originálech. Zaběhaný evropský tvar haiku neuznával.

Životní dráha Libora Kovala skončila 28. prosince 2003 ve Freiburgu in Breisgau, pochován je v Lískovci u Frýdku.

František Všetička (1932) je literární historik a teoretik, žije v Olomouci.

Obsah Listů 2/2021
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.