Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2021 > Číslo 4 > Anna Beata Háblová o elegii Josifa Brodského: Básníci a vykladači (XXVIII)

Anna Beata Háblová o elegii Josifa Brodského

Básníci a vykladači (XXVIII)

Josif Brodskij

Římská elegie VI.

Obejmi čirý vzduch, a la pinie zdejší:
v prstech, tak jako na skle, zácloně – nic, ani trochu.
Ani ten ptáček se ale dolů nevrátí blankytnější,
a také my sami jsme sotva miniatury bohů.
Proto jsme také šťastní, že jsme nicotní. Slavné
výše a dálky apod., to nám jenom po kůži klouže.
Tělo je opak prostoru, kdyby ses na hlavu stavěl.
A že jsme nešťastni, vězí patrně v tomtéž.
Tak se jen o portál opři, škrpály sundej –
zeď skrz košili chladí plece – a prostě
sleduj, jak slunce se dolů do sadů sune,
jak voda, mentorka výmluvnosti,
zurčí z rezavých štěrbin a opakuje leda
snad jen nymfu, která do okaríny duje,
a pak, že je syrová a jinak nedá,
než že rysy pomalu ruinuje.

Přeložila Maita Arnautová

Zevling jako modlitba

Básník se prochází krajinou, tou italskou – a cítí vděk. Je krásně, slunce kotví na piedestalu nebe, z deštníkové koruny jehličnanu padá příjemný stín. Je to ráj. Ale je pro nás, pro smrtelníky? Může nás takové božské prostředí přiblížit k bohu? Když se ani ten ptáček nevrátí z výšin dolů blankytnější? A nejsme v té naší nicotnosti šťastnější, ptá se básník? Ne, on se neptá, on oznamuje. Jsme šťastní, že jsme nicotní. Básník to hlásí, protože se tak cítí. Cítí se být nebývale šťastný, a tohle štěstí chce podpořit navíc tím, že se bude cítit ještě nicotnější. Básník čtenáře vybízí, aby se spolu s ním opřel o zdobné ostění vchodu do kostela a odpočinul si. Sundal si boty a zchladil se o kamennou zeď. S vědomím boží blízkosti lze na krajinu kolem pohlížet ještě bezstarostněji. Nikam nespěchej, sleduj. Co je to za okamžik? Je to modlitba. „Zevling“, jak tomu sama říkám. Zevling je jednou z podob meditace. Nicnedělání, pasivní odpočinek, pozorování – může být forma obrácení se k bohu, modlitbou pocítěnou skrz vděk za krásu a klid. V takovém rozpoložení je snadné zapomenout na čas, ještě před chvílí bylo poledne, a najednou už je večer, žhavý kotouč slunce sklouzl ke svému okraji a kolem proteklo už takové množství vody, až to pozorovatele ohladilo jako kámen.

Voda klokotá a šumí, pulsuje, nevíme přesně jak a kde. Ani zda se jedná o potok nebo kašnu, ale rezavá trubka zní jako stará fontána se sochou nymfy. O nymfu ale nejde, ani o zvuk vody, který nám připomíná její hraní na okarínu. Myšlenka básníka se stáčí k dočasnosti. Báseň končí slovy pomalu ruinuje. Dokonalý obraz je tak zaskočen něčím, co jeho krásu relativizuje, co vše obrací opět na začátek. Básník se prochází krajinou a cítí vděk. Je nádherně, slunce kotví na piedestalu nebe, z deštníkové koruny jehličnanu padá stín. Je to ráj na zemi. Ale je určený pro nás, pro smrtelníky? Jsme ohlazováni, ale tím i pomalu ztrácíme tvar. Do radosti z objímání čirého vzduchu probleskuje smutek smrti. Naše nicotnost budiž dokonána. A tím i naše štěstí.

Anna Beata Háblová

Josif Brodskij (1940–1996) byl ruský básník, esejista, prozaik, překladatel. V roce 1972 byl Brežněvovým režimem donucen k emigraci, žil a působil v USA. Nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1987.

Anna Beata Háblová (1983) je česká architektka, teoretička architektury, básnířka. Autorka knih Města zdí: život a smrt obchodních center (2017), Nemísta měst (2019) a jiných populárně naučných publikací. Vydala čtyři básnické sbírky, naposledy svazek O mé závislosti nikomu neříkej (2020).

Obsah Listů 4/2021
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová: >
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

František Novotný:
Z Koryčan na konec světa a zpět přes tři oceány

Jan Novotný:
Jednou za život

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

A. J. Liehm

Jan Novotný

Ladislav Šenkyřík

Tomáš Tichák

Alena Zemančíková

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.