Dialog demokratických sil v době, kdy se svět tak trochu zbláznil

Sdílejte článek svému okolí:

Známá redaktorka Rádia svobodná Evropa, paní Lída Rakušanová, napsala ve svých pamětech, že očekávala ztrátu zájmu o Českou republiku po odchodu Václava Havla z politiky. Dodala, že míra, do jaké se její předpoklad vyplnil, ji přeci jen zaskočila. Můžeme dodat, že sama o sobě naše země zájem nebudí, a co si neodpracujeme, to nemáme.

Centrum Bavaria Bohemia každý rok uděluje cenu Stavitel mostů / Brückenbauer. Letos proběhl patnáctý ročník. Cena se uděluje za příkladné a průkopnické úsilí o prohlubování dobrých sousedských vztahů v sousedních regionech Bavorska a České republiky.

Rok 2025 je v Německu a České republice rokem volebním. Válka Ruska proti Ukrajině se na bojišti vyvíjí nepříznivě a Spojené státy americké přestaly být vypočitatelným partnerem Evropy. Když v takovémto politickém kontextu udělujete cenu za přínos dobrému sousedství mezi Čechy a Němci, snažíte se nacházet pevnější, institucionální, prvky. A také příklady, které by mohly generovat naději, ba i potěšit. I tím, komu dáte cenu, se vyjadřujete k sousedství a formulujete určitá přání.

První ocenění v kategorii instituce letos dostala česko-bavorská parlamentní spolupráce. Národní parlamenty zřizují meziparlamentní komise. Jedna taková existuje na úrovni celoněmeckého parlamentu. Kromě České republiky je v ní i Polsko a Maďarsko a vedl ji poslanec za Alternativu pro Německo. O to větší smysl dává spolupráce s bavorským zemským parlamentem. Je to spolupráce se zemí, která je v rámci Německa nejsilnějším obchodním partnerem České republiky, zemí srovnatelnou co do velikosti i počtu obyvatel, zemí, která explicitně chce podporovat dialog mezi demokratickými silami v politice.

V česko-bavorské relaci se mluví o tom, že parlamenty přátelsky spolupracují, jméno „Komise“ se nepoužívá. Bavorský parlament má podobně blízkou spolupráci jen s Českou republikou, Česká republika ze všech německých spolkových zemí pouze s Bavorskem. Je to spolupráce, ve které se jednotliví lidé snaží o maximum možného. Je to dialog mezi demokratickými silami z obou zemí.

Z Čech se moc nevyjíždí, protože kvůli mimořádným schůzím a obstrukcím prý moc nelze plánovat čas. V Bavorsku bylo třeba přesvědčovat poslankyně a poslance ze vzdálenějších regionů, že spolupráce s Českou republikou má dostávat zvláštní podporu.

První místopředseda zemského sněmu, křesťanský sociál Tobias Reiß u příležitosti zasedání bavorsko-české parlamentní komise v dubnu 2024 řekl: „Naše dvě země jsou více než jen hospodářským prostorem. Bavorsko a Česká republika spolu vyrostly v úzce provázaný životní prostor.“

Spolupráci českého a bavorského parlamentu mají na starosti tři poslanci a jedna poslankyně. Olga Richterová, zvolena za Piráty, zvolila v rozhovoru pro Centrum Bavaria Bohemia praktický tón:

„Dlouhodobě se věnuji česko-německým vztahům. Důvodem je mapa. Když vidíte, jak dlouhá je naše společná hranice, je jasné, kde by měly ležet naše politické priority. Věřím, že demokracie v obou našich zemích dokáže odolat tlaku extremistických a antisystémových sil. Mám dojem, že demokraté v obou zemích se navzájem podporují, jak nejlépe dovedou, a to i díky parlamentní spolupráci. Jsem menšího vzrůstu. V mnichovském parlamentu je řečnický pultík, který je vhodný pro lidi s postižením, například pro lidi na vozíku, ale i pro lidi, jako jsem já. Řečnický pultík se dá nastavit nahoru a dolů. V dnešní době je to technicky poměrně snadné. Stačí jen chtít. Když jsem chtěla v českém parlamentu, abych byla u řečnického pultu vidět, neudělalo se nic. Dokud o tom nezačala psát média. Mnichovskázkušenost je pro mě inspirací a lekcí citlivosti k různorodosti lidí.“

Poslanec Gerhard Hopp, zvolený za CSU, o společném regionu mluvil jako stratég: „Vždy jsem vědomě říkal: Jsem poslancem z pohraničí a pro pohraničí. Náš region se vyznačuje hospodářským úspěchem, dynamikou díky otevřeným hranicím a sjednocující kvalitou zeleného pásu, dobrou kulturní nabídkou, a mnoha setkáními mezi lidmi. V ideálním případě bychom proto již neměli hovořit o příhraničním regionu, ale regionu společného, úspěšného, rozvoje. Pokud se chcete někde usadit, lákají vás tři věci: kvalita života, infrastruktura a příroda pro rekreaci. To vše zde máme, navíc s velmi nízkou nezaměstnaností na obou stranách hranice. Potřebujeme se navzájem. Společnou prací jsme mezi našimi parlamenty vytvořili prostor důvěry, v němž můžeme pracovat na složitých otázkách, jako jsou dezinformace, bezpečnost a infrastruktura. Zelený pás je jedním z našich nejlepších projektů. Zde můžeme porozumět minulosti a vymezit prostor, v němž můžeme společně utvářet budoucnost. Chtěl bych, aby naše sbližování dosáhlo takové úrovně kvality a důvěry, která bude jen velmi málo ovlivněna neočekávanými událostmi nebo výsledky voleb.“

Poslanec Jürgen Mistol, zvolený za německé Zelené, mluvil z osobní perspektivy: „Poprvé jsem do České republiky přijel hned po roce 1990 a od samého začátku jsem se tam cítil velmi dobře i v osobní rovině. Nikdy jsem neměl pocit, že by mě nedostatek jazykových znalostí omezoval. Když si člověk chce popovídat, vždycky se domluví. Jedním z cílů parlamentního přátelství a práce nás koordinátorů je zintenzivnit komunikaci mezi našimi parlamenty. Těší mě, že kontakty mezi parlamentními výbory jsou díky našemu úsilí stále častější. Institucionalizace parlamentní spolupráce je hodně důležitá. Naše komunikace dosáhla takové kvality, že se můžeme navzájem ptát na cokoli a o čemkoli diskutovat. Patříme k různým politickým stranám, ale spojuje nás zájem o zachování demokracie. Antidemokratické snahy chtějí lidi rozdělovat, my, jako demokraté, je chceme spojovat. Myslím, že projekt zeleného pásu je skvělý. To, co nás dříve rozdělovalo, nás nyní spojuje. V oblasti, která je ideální pro téma udržitelnosti.“

Poslanec Jiří Bartošek, zvolený na kandidátce SPOLU, člen KDU-ČSL, se věnuje parlamentní spolupráci s Bavorskem od jejího počátku: „Společnou práci Bavorského zemského sněmu a české Sněmovny jsem zahájil s předsedkyní sněmu Barbarou Stamm, na kterou mám velmi hezké vzpomínky. V roce 2017 se nám podařilo podepsat memorandum o vzájemné spolupráci. Oblasti, které se v bavorsko-českém dialogu rozvíjejí, jsou podle mého názoru na úrovni strategické spolupráce. Ať už je to spolupráce v energetice nebo modernizace železničního spojení Praha-Mnichov, boj proti nelegální migraci, zájem o nové technologie, vědu a výzkum. Věřím, že vzájemné poznání je klíčem ke spolupráci. K tomu jistě přispěje i zřízení dvojjazyčných škol v Bavorsku s výukou českého jazyka. Myslím, že zřízení těchto škol je velkým úspěchem.

Myslím si, že práce kolem zeleného pásu má velkou šanci na úspěch. Velká část bývalého pohraničí zůstala nedotčena. Vyskytuje se tam vzácná flóra a fauna. Důležité je také kulturní dědictví v okolí zeleného pásu. Je to určitě jedna z oblastí, která může přispět k posílení vzájemné spolupráce.

Podle mého názoru je spolupráce mezi demokratickými stranami, a to nejen na obou stranách hranice, naprosto zásadní. Zažíváme obrovský nárůst populismu a extremismu. Rusko si přeje rozpad Evropské unie a soudržnost. Proto musí demokratické strany spolupracovat více, než jsou zvyklé. To je klíčové pro zachování míru a prosperity v Evropě.“

V kategorii Osobnost byli oceněni Radka Bonacková a Václav Bernard. Radka Bonacková je jednatelkou Bavorsko-české univerzitní agentury při Bavorském univerzitním centru pro střední, východní a jihovýchodní Evropu. Bavorsko-česká vysokoškolská agentura zprostředkovává široké spektrum akademické spolupráce v oblasti výzkumu.

Václav Bernard je od roku 2014 starostou obce Všeruby a od února 2022 náměstkem ministra dopravy České republiky. Václavu Bernardovi se podařilo upozornit na rozsah propojení Bavorska a České republiky během pandemie koronaviru.

Václav Bernard ve svých apelech na českou vládu shrnul třicet let sbližování mezi Českou republikou a Bavorskem, a to jak v ekonomické, tak v emocionální rovině. Legendární se stal transparent, který v době pandemie Václav Bernard se svými kolegyněmi umístil na zavřené hranici. Sousedům se v němčině vzkazovalo: Chybíte nám. Zůstaňte zdrávi. Václav Bernard měl velkou zásluhu na tom, že vláda Andreje Babiše v době pandemie začala příhraniční region a otázku pendlerů vnímat úplně jinak, že původně zamýšlela.

Akci podpořil Česko-německý fond budoucnosti. Ředitelka a ředitel ve svém projevu zdůraznili potřebu meziparlamentního dialogu a praktické podpory německo-české spolupráce. Oficiální kontakty musí být vždy doprovázeny
aktivitami občanské společnosti. I tam, kde již mosty existují, je třeba najít dostatek důvěry na most vstoupit.

Celá akce proběhla ve slavnostní a přátelské, vážné atmosféře. Všichni přítomní si uvědomovali, že žijeme v nejisté době, která se může radikálně zhoršit.

Hlavním řečníkem v roce 2025 byl Pavel Fischer, český politik a diplomat. Od října 2018 je členem Senátu Parlamentu České republiky. Od svého zvolení senátorem působí jako předseda výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost.

Fischer ve vysoké funkci působil v prezidentském týmu Václava Havla a je schopen pronést řeč, která je osobní a státnická zároveň. Kolik politiků dnes mluví tak, aby se to vůbec, natož hezky, dalo poslouchat? Pavel Fischer, senátor zvolený v prvním kole proti silnému kandidátovi Motoristů, to umí.

Ve svém projevu řekl: „Můj dědeček projektoval mosty a tunely, můj strýc byl profesorem stavební dynamiky a můj druhý strýc mosty jako inženýr stavěl. Objížděl stavby, často v nepřízni počasí musel být na stavbě a u rodinného stolu se proto diskutovalo i o tajemství staveb mostů. Dědeček vykládal rozdíl mezi železobetonem a předpjatým betonem, jeden strýc ukazoval snímky mostů, které nevydržely nápor, a druhý strýc vyprávěl o technologii staveb. Vzpomínám, jak si babička dělala starost o to, aby právě tam, venku, v nepřízni počasí, měl co jíst a měl i dost teplých věcí na sebe.

Pro most jsou velmi důležité solidní základy, ať už na koncích, kde je ukotven, nebo jako jeho pilíře. Jedna z technologií staveb počítá s tím, že most se staví z obou stran. Nazývá se to metoda postupného výsunu.

Když se nyní podíváme na mosty mezi národy a na mosty mezi lidmi, vidíme řadu paralel. Také potřebujeme pilíře. Těmi, kdo zakládali porozumění pro česko-německé vztahy v novodobé historii, byli prezidenti Richard von Weizsäcker a Václav Havel. Byli jako pilíře stavby, která dnes slouží generacím. Předpokladem pro dobré vztahy mezi národy a mezi lidmi je, že se staví z obou stran. A o tom, že musí člověk být v terénu, v nepřízni počasí a vynakládat úsilí, které není vidět, ale bez něhož by mosty nedržely, ani nemluvě.

Každý most také potřebuje údržbu. I to je důležité, bez ní bychom se na jeho pevnost nemohli spolehnout. Chci dnes ocenit odpovědnost, neokázalost, obětavost a profesionalitu nejen dnešních vyznamenaných, ale všech, kdo
se zasloužili o dobré porozumění mezi Českou republikou a Německem, a speciálně mezi Bavorskem a českými zeměmi.

Žijeme v nejisté době. Vůbec poprvé se Německo rozhodlo sepsat vlastní bezpečnostní strategii. Nikdy nepotřebovalo podobný dokument, ale nyní to potřeba je. Musíme si srovnávat priority a diskutovat o tom, kde začít a jak se bránit. A před kým se bránit. Ostatně přestože v České republice bezpečnostní strategie sepisujeme už řadu let, i u nás jsme dlouho nechtěli pojmenovat protivníka nebo nepřítele. Byli jsme v tom velmi obezřetní. A přitom jsme věděli, že právě Rusko pod vedením Vladimira Putina se stává ohrožením pro své okolí. I proto je tak důležité, že státy NATO označily po jejich vpádu na Ukrajinu jako hrozbu právě Rusko a jeho ozbrojené síly. To se psal rok 2022. Od té doby už uplynuly tři roky.

Oceňuji, jak se vláda Německa zapojila do úsilí posilovat bezpečnostní a obrannou spolupráci. Zatímco Česká republika patřila mezi první, kdo Ukrajině poslali těžkou bojovou techniku, vláda Německa se později rozhodla poskytnout právě Armádě ČR jako ocenění této poskytnuté pomoci tanky Leopard model 2A4, a to v celkovém počtu 28 kusů.

Oceňuji, že v reakci na zoufalou situaci na frontové linii – poměr dělostřelecké munice zde byl deset ku jedné ve prospěch Ruska, takže Ukrajina musela šetřit municí, aby se vůbec mohla nějak bránit – tak dnes je tento poměr dvě ku jedné. Tedy dvě střely pro Rusko, jedna pro Ukrajinu. Takový poměr je už mnohem, mnohem snesitelnější. A je to zásluhou i muniční iniciativy, do níž se vedle České republiky zapojilo na 17 států. Mezi největší dárce patřila Belgie (350 milionů Eur), Norsko (353) a především
Německo – to jenom v loňském roce poskytlo na 700 milionů a další velkou pomoc již potvrdilo na letošní rok.

A protože slyším jen slabé poděkování za tuto spolupráci, je na čase děkovat i z tohoto místa. Neboť je skutečně za co děkovat. Mezi největšími dárce v celkové pomoci poskytnuté Ukrajině se na prvním místě řadí USA, na druhém hned Německo. Děkujeme za vaše angažmá a za to, že bezpečnostní a obrannou spolupráci na evropském kontinentě, který je ohrožený válkou Ruska, berete vážně a že posilujete vědomí sounáležitosti při plnění společného úkolu.

Jaké jsou nové výzvy v dnešní době?

Jak známo, státy Evropské Unie rozhodly masívně navýšit prostředky na obranu. Je to správné rozhodnutí. Ale bylo by chybou peníze začít vynakládat a nechat struktury obranné spolupráce beze změny. Obranný průmysl je roztříštěný, je naopak třeba posilovat synergie. A stavět operační autonomii Evropy v oblasti obrany.

Druhá výzva je, abychom obnovili vládu práva a respekt k Chartě OSN. Ve válce, kterou Rusko rozpoutalo proti Ukrajině, se jedná o hrubé porušení pravidel mezinárodní spolupráce. Rusko totiž mohlo předložit svou věc na jednání OSN, ale rozhodlo se jinak. Rozhodlo se postupovat ozbrojenou silou. A protože jde o stálého člena Rady bezpečnosti, který na sebe dobrovolně vzal závazek dodržovat pravidla OSN a měl by tak činit příkladným způsobem, je situace velmi vážná pro celé mezinárodní společenství. Rusko v tom nezůstává samo. Vytvořilo zvláštní koalici s Íránem, Severní Koreou a Čínou, která je také stálým členem Rady bezpečnosti.

Čína je třetí výzvou dnešní doby. V celém konfliktu totiž není neutrální. Pomáhá Rusku politicky, ekonomicky i dodávkami zboží dvojího užití. Bez pomoci Číny by Rusko muselo už dávno přestat bojovat. Pokud by se nyní Čína v důsledku celní války rozhodla své laciné zboží přesměrovat z USA do Evropy, čelili bycho vážnému nebezpečí. Byla by ohrožena pracovní místa i naše bezpečnost. Například v případě elektromobilů by s jejich výrobky přišly i nepřátelské technologie.

A protože je všeobecně známo, že inženýři z Číny si nedělají starost s tím, co máme v zákonech nebo co stojí v naší ústavě, ale naopak plní zadání od vedení komunistické strany Číny v Pekingu. Toto zboží se často vyrábí v podmínkách nucené a otrocké práce. I proto bychom ho neměli brát jako samozřejmost. A pokud bychom navíc podcenili bezpečnostní rizika, mohli bychom být ve vážném bezpečnostním ohrožení. I proto je tak důležité, abychom na úrovni celé EU urychleně přijali odpovídající legislativu, která podobné technologie na naše trhy nepustí…“

Současný svět je politicky nejistý a současná situace se může radikálně zhoršit. Centrum Bavaria Bohemia svou cenou Stavitelé mostů / Brückenbauer záměrně podpořilo dialog demokratických sil v době, kdy se svět tak trochu zbláznil.

Veronika Hofingerová vede přeshraniční kulturní a kompetenční středisko Centrum Bavaria Bohemia v Schönsee, vystudovala geografii se zaměřením na regionální rozvoj v Mnichově, Řezně a Plzni.

Jan Šícha je novinář a spisovatel, naposledy vydal obsáhlou bohatě ilustrovanou knižní historicko-hospodářskou rekonstrukci Labe: Příběh řeky (Labyrint 2024).

Sdílejte článek svému okolí: