Dialog jako nástroj radikální změny
Vladimír Špidla: Velké ekonomické struktury nejsou demokraciemi, ale typickými oligarchiemi a jsou v ostré opozici k politické demokracii. Jedna z nejcennějších věcí, kterou máme hájit, je demokratická politika. Pro mě je to zásadní vklad do dialogu o tom, co je dobro v našem společenském kontextu.
Sdílejte článek svému okolí:
„Veškeré lidstvo jednoho původu jest.“ – Aleš Hrdlička, antropolog
Současná civilizace je na své ekologické hranici. Musí se změnit, a to vyžaduje mimořádnou úroveň spolupráce, úroveň, která tu v dějinách ještě nebyla. K tomu, abychom obstáli, musíme totiž dospět k celkové změně kultury.
Současný člověk se svou kulturou pohybuje na cestě takzvané r-strategie. To ekologicky znamená, že daný organismus má poměrně hodně potomků, lineárně nebo exponenciálně se zvyšuje jeho počet, až dojde ke kolapsu populace. Tento kolaps způsobí, že se populace zredukuje až na několik % populace původní, a cyklus začíná znovu.
Opakem jsou takzvaní k-stratégové, to znamená ty skupiny živých organismů, jejichž populace jsou víceméně stabilní, jejichž vztah k prostředí je vyrovnaný a nevede ke kolapsu prostředí ani ke kolapsu populace.
Příkladem takzvaných r-strategistů jsou lumíci, příkladem k-strategistů jsou například sloni. Člověk se podle všeho pohybuje na rozhraní mezi r- a k-strategií a je na něm – a je to, zdá se, naše jediná možnost přežití – využít své kulturní schopnosti k tomu, abychom z dosavadní strategie r přešli ke strategii k.
Je zajímavé a svým způsobem paradoxní, že člověk jako biologická bytost je svou ekologickou charakteristikou spíše k-strategista, přitom současná kultura je naopak typickou r-strategií. Lidská civilizace se pohybovala prakticky po celé dějiny v kruhu a vyčerpávala až na výjimky pouze zdroje, které dokázala vyprodukovat. V 18. století, zhruba v době průmyslové revoluce, se situace radikálně změnila. Využívání fosilních zdrojů bylo zapojením vnějšího zdroje. Došlo k radikální kulturní změně, která nás vyslala na cestu r-strategie, a tak jsme se stali prostřednictvím své nové kultury r-strategisty.
V této době vznikl civilizační model založený na extrakčním kapitalismu, který nezapočítává veškeré náklady. Zisk není založen na přidané hodnotě, nýbrž na nelítostné extrakci. Tato extrakce ždíme přírodu i lidi. Je to zcela jasně příklad
r-strategie. Podmínkou sine qua non pro existenci tohoto systému, který má všechny charakteristiky Ponziho schématu, je neomezená expanze. S ohledem na planetární meze je katastrofa předvídatelná.
Změní se těžiště moci
V této souvislosti je zajímavé se zamyslet nad příběhem o potopě. Lidstvo překročilo své morální meze a zaniklo božím zásahem. Někdo ovšem zůstal a zase jsme se namnožili. To je typický mýtus o r-strategistovi. Profánními slovy: překročili jsme hranice udržitelnosti a došlo ke kolapsu populace. Přes veškerou civilizaci jsme se vydali cestou lumíků.
Z toho vyplývají poměrně jednoduché závěry. Nemusíme mít obavy o člověka jako druh, protože nějací lidé vždycky zůstanou, ale musíme mít obavu o současnou kulturu a současnou civilizaci. Ta je ohrožena zánikem.
A jak ukazují dějiny, například temná století po zániku Římské říše, tato období nejsou ani šťastná, ani bez strádání. Na druhé straně, právě dějiny průmyslové revoluce ukazují, že radikální civilizační změny jsou možné. Klíčovou otázkou přitom je, zda dokážeme tuto civilizační změnu moderovat, a tím vytvářet v jejím průběhu přes všechny problémy spolupracující společnost. Jinak řečeno, zda tato změna bude naší společnou expedicí, nebo zda se odehraje v krutém chaosu.
Klíčovou otázkou pro to, abychom situaci zvládli, je otázka moci. Na své cestě se nesmíme nechat zaslepit technickými detaily, protože každá civilizační změna vede k přerozdělení moci. Přechod z agrární do průmyslové společnosti znamenal současně přechod moci z rukou aristokracie do rukou buržoazie.
→ Biofilní a nekrofilní kulturní linie – o co jde a jak se v dějinách projevují?
→ Jaké jsou dvě zásadní podmínky, aby mohl dialog fungovat na úrovni civilizace?
→ Proč je rozvíjení systému Evropské unie naším vkladem pro přežití lidstva?
→ Proč jsou základem produktivního planetárního dialogu jsou lidská práva?
→ Co znamená, že jsme v situaci, kdy spolupráce není možná bez konfrontace?
→ Proč změna kultury vyžaduje dialog a dialog přitom vyžaduje změnu kultury?
→ A co je základní představa, s níž bychom měli vstoupit do produktivního dialogu?
