Dokumentární knihou roku 2025 je Důstojnost
Andrea Hanáčková: Petr Třešňák v dokumentární knize roku přesvědčivě vysvětluje, že zachování důstojnosti těm nejslabším je lakmusovým papírkem demokracie.
Sdílejte článek svému okolí:
Má kniha moc reálně změnit běh věcí? Může být impulsem pro systémovou změnu? Může ovlivnit fungování institucí, míst, kde se dramaticky zhmotňuje křehkost systému a kde jsou kvůli nedostatečnému zajištění ti nejzranitelnější lidé často tiše obětováni? Letošní cenu za nejlepší dokumentární knihu udělovanou na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě získalo osobní svědectví novináře Petra Třešňáka, který už svými předchozími počiny dokázal, že kniha skutečně takovou moc může mít, je-li podpořena další aktivitou, systematickým budováním komunity a opřena o sílu autentického prožitku.
Dokumentární knihu si nejčastěji představíme jako soubor reportáží, knižní rozhovor, cestopis nebo koláž výpovědí k určitému tématu. Může to však být i deník, odborná studie, dětská knížka, nebo dokonce kuchařka či básnická sbírka. Podstatné je, zda usiluje o zobrazení skutečnosti s důrazem na fakta, autentická svědectví a verifikovatelné události, přičemž si zachovává literární kvalitu textu. Nejde o čistý žurnalismus. Autoři obvykle překračují pouhé referování o událostech a využívají různorodé narativní techniky. Mění hledisko, investigativně postupně odhalují realitu, přecházejí do vnitřních monologů, hledají způsoby vizualizace problému.
V kontextu soutěže o dokumentární knihu na MFDF Jihlava se pojem promítá do konkrétní definice: kniha přihlášená do soutěže by měla mít pevné zakotvení ve skutečnosti, to znamená zobrazovat žité, ověřitelné situace a lidské výpovědi. Zároveň jsou akceptovány knihy, které mají výraznou, nebo dokonce dominantní výtvarnou stránku, tedy fotografie nebo obrázky, nápaditou grafiku. Dokumentární kniha v této podobě představuje propojení světa faktů a silné literární výpovědi.
Nad konvolutem knih se schází odborná porota, jejíž jsem byla letos součástí. Přihlíží k několika kritériím tak, aby dokázala ze zhruba třiceti knih vybrat pětici těch nejzajímavějších. Kromě tematického zaměření jsme v rámci diskusí zohlednili společenskou aktuálnost nominovaných knih a hloubku výzkumu, kterou autoři a autorky ve zkoumání svých předmětů zájmu podstoupili. Inovativnost tématu prokázal třeba Miloš Hroch v knize Šeptej nahlas: Český shoegaze mezi Východem a Západem (Paseka, 2025), originalitu hlediska nabídla Krystyna Wanatowiczová v publikaci Nezval: Básník a jeho syn (Kodudek, 2024). Velkorysost a důkladnost práce s prameny představila Alice Horáčková v knize Václav a Kamila Bendovi: Příběh lásky a odvahy (Argo, 2025), autorskou empatii ocenila porota u novinářky Renaty Kalenské v Zamrzlých duších (N Media, 2024), knize, jež se v rozhovorech s oběťmi věnuje sexuálnímu násilí.
Editorskou péči o téma i knihy samotné jsme vyzdvihli u biografických publikací, autorskou odvahu ke zveřejnění osobních příběhů a schopnost proměnit je ve společensky prospěšné téma pak u knih, jež zkoumají různé typy traumatu. Diverzita témat i subžánrů, od politické historie přes rodinné a osobní příběhy až po hudební subkultury, tak ukázala šíři a možnosti dokumentární knihy. Důležitým hlediskem pro porotu byl přitom vždy i potenciál knih reálně zasáhnout čtenářstvo a proměnit společenský diskurs – pootočit úhel pohledu a prolomit stereotypní uvažování o konkrétním fenoménu.
Právě takový potenciál má kniha Důstojnost, která v letošním ročníku ceny za nejlepší dokumentární knihu zvítězila. Novinář Respektu Petr Třešňák vychází z vlastní zkušenosti otce těžce mentálně handicapované dcery Dorotky, jejíž život je plný nezvladatelného neklidu, sebepoškozování a nesrozumitelného chování. Z těchto rodinných zkušeností vzešla už předchozí knížka Zvuky probouzení (Druhé město, 2020), kterou napsal se svou ženou Petrou. V žádném z jmenovaných titulů však nevytváří nějaký intimní memoárový deník. Vždy jde o autoetnografické psaní s poměrně přísnými evaluačními kritérii, které se stává nástrojem zkoumání celého systému péče.
→ Jakou změnu zdravotnictví a sociálních služeb Petr Třešňák navrhuje a vůbec poprvé představuje v českém kontextu,
→ proč kniha není temná a bezvýchodná,
→ co dává Třešňákově knize výjimečnou sílu
→ nebo jak poselství knihy souvisí s demokracií.
