Fotografie: Stávky, protesty a demonstrace

Zveřejněný soubor představuje stávky, protesty a demonstrace od nás i ze zahraničí. Kde všude v cizině jste je fotil?

Nejčastěji jezdím do zahraničí fotit protesty do Německa. České enviromentální hnutí je napojené na to německé a přebírá od něj skils a zkušenosti. Díky tomu tady mohly proběhnout skvěle zorganizované Klimakempy. Ještě jsem byl např. ve Francii, v Polsku, na Slovensku, v Maďarsku, v Rakousku.

Věnujete se mapování tohoto tématu už devět let, co vás na protestech přitahuje?

Začalo to, když jsem se před 9 lety aktivně účastnil protestů za squat Klinika v Praze. A tam jsem pochopil, že protest, happening, který není dobře nafocen a nedostane se do medií nebo na sociální sítě, jako by neproběhl. Za těch devět let jsem nafotil už přes 570 protestních akcí a ty u nás mě už nebaví. Nejčastěji se lidi sejdou někde na náměstí, řeknou si svoje a pak se rozejdou. Chybí nám zažitá zkušenost tlaku ulice. To je bohužel ještě pozůstatek z bývalého režimu. Co dělal Babiš nebo i teď aktuální vláda např. ohledně školství – ve Francii by už dávno hořely ulice, byly zavřené školy, veřejnost by je aktivně podporovala a vláda by byla pod hrozným tlakem. A to je ta demokracie. I proto musím vyjíždět do zahraničí, kde mají protesty větší váhu, dávají mi větší smysl.

Stalo se vám, že jste třeba byl sám v ohrožení?

Ač jsem zažil nejdrsnější protesty v Německu, jako novinář jsem se tam cítil bezpečně. Policie tam novináře respektuje a nedovolí si je nějak zásadně omezovat. Jsou jasně daná pravidla a chovají se profi. V ČR to je s policií složitější. Občas se najdou prostě tupci. Několikrát jsem dostal pěstí jen tak. Oni často netuší, co mají dělat. Když mi jeden policajt něco nesmyslně zakáže, stačí jít o 20 m dál a jiný policajt mě pustí a dovolí mi to. Takových příběhů mám hodně. Něco je vtipné, něco spíš tragikomické, a vlastně i nebezpečné. Ještě horší to je s policií v Polsku, kde na některých akcích po boku nazichuligánů otevřeně útočí na novináře. Nebo nechává nazichuligány útočit na lidi a pak ty chuligány chrání. Ale na druhou stranu jsem byl několikrát fotit velké a silné protesty Strajk kobiet v Polsku, a to mělo opravdu velkou sílu!

Jaká další témata jsou pro vás atraktivní?

Přijde mi důležité být fotografem kronikářem. Vytvářet dlouhodobé dokumenty a fotit i tzv. všední život. Aktuálně pracuji několik let na tématu Pražské periferie. Chodím systematicky po Praze a fotím vše, co mi přijde zajímavé. Zaznamenávám aktuální stav Prahy. Dalším tématem jsou např. bývalé nouzové kolonie Na Slatinách a Pod Bohdalcem.

Mohou se s vámi milovníci fotografií v blízké době někde setkat?

Aktuálně mám výstavu o kolonii Na Slatinách v Praze ve Vzletu, kde vystavuji společně s Viktorem Fischerem a Alenou Dvořákovou. Mají tam mají snímky z raných devadesátek, já z posledních tří let. Teď řeším nějaké fotky na příští rok na výstavu v Paříži.