Historická paměť a politika
Blanka Kalinová: Dreyfusova aféra je ve Francii dodnes předmětem zájmu, a dokonce důvodem pro novou politickou iniciativu.
Sdílejte článek svému okolí:
Téměř současně se v Paříži letos konaly dvě výstavy: jedna věnovaná Dreyfusově aféře, druhá pádu berlínské zdi. Obě události – první z konce 19. století, druhá ze století minulého – jsou i tématy stálých expozic ve Francii a v Německu a zůstávají výslovnou nebo nevyřčenou referencí pro místní politiky.
Pařížská výstava na téma Dreyfusovy aféry byla organizována Muzeem historie a umění judaismu. Obsáhlá dokumentace a uchované památky zůstávají nadále přístupné v Dreyfusově muzeu, jež je od roku 2021 součástí domu Emila Zoly v Médanu u Paříže.
Spojení památníků obou osobností je historicky oprávněné, neboť slavný spisovatel se rozhodujícím způsobem zasloužil o Dreyfusovo propuštění z vězení a pozdější rehabilitaci. Nespravedlivě obviněn ze zrady v roce 1894 a deportován na ostrov u Guyany Dreyfus byl omilostněn prezidentem v roce 1899 mimo jiné právě díky Zolovi a jeho otevřenému dopisu uveřejněnému rok předtím pod názvem Žaluji!
Ke konečné Dreyfusově rehabilitaci došlo v roce 1906, ale ve francouzské společnosti ještě dlouho přežíval antagonismus mezi dreyfusardy a antidreyfusardy, pro něž národní zájem a čest armády by měly vždy převážit nad osudem jednotlivce.
Zde je na místě připomenout, že ve stejné době (1899–1901) proběhla v českých zemích událost, jež má s francouzskou Dreyfusovou aférou kromě časové souhry několik dalších společných rysů: neprávem obviněný byl také žid (Leopold Hilsner) a za jeho obhajobu se odvážně zasadil přední český intelektuál (T. G. Masaryk, v té době univerzitní profesor). Kolem celé záležitosti se rozpoutala rozsáhlá kampaň „hilsneriáda“ se silně antisemitskými rysy, která také rozdělila společnost na dva nepřátelské tábory.
Rozdíly mezi oběma aférami tu ovšem jsou: asi nejdůležitější je „neprestižní“ profil českého obviněného (chudý nezaměstnaný mladík), který byl sice císařem omilostněn, ale nikdy se nedočkal opravdového odvolacího soudu, a nebyl tedy nikdy soudně rehabilitován.
Obě aféry kladou bezesporu nemálo i dnes aktuálních politických a společenských otázek, týkajících se mimo jiné přežívajícího antisemitismu a rasismu, fungování justice, role medií a konečně i společenské úlohy intelektuálů. Jak o tom svědčí zmíněná výstava a muzeum, Dreyfusova aféra je ve Francii dodnes předmětem zájmu, a dokonce důvodem pro novou politickou iniciativu.
→ Jak dnes ve Francii Dreygus ožívá,
→ proč berlínská zeď souvisí se známým výrokem Angely Merkelové Wir schaffen das,
→ co spojuje výstavy o berlínské zdi a Dreyfusově aféře
→ a jakým novým interpretacím se tyto dvě dějinné události nemohou vyhnout?
