Horory vracejí k pozornému poslouchání

Andrea Hanáčková: Po desetiletích pocitu zmaru, že mladé lidi k rádiu prostě už nikdy nedostaneme, se objevila sluchátka, sdílené platformy a následně i pozornost média veřejné služby k tvorbě pro tuto cílovou skupinu.


Sdílejte článek svému okolí:


💡
Andrea Hanáčková je teoretička médií, vyučuje na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci.

Škrtne sirka, zahoří knot, prskne rozpálený vosk. Dětský hlas šeptá magickou formuli, z dálky zní temné dunění, citlivé ucho zaznamená typický zvuk meluzíny. Kdosi mlaskne, něco zašustí, funění přechází v usilovný dech. Praská dřevo, cosi se hrabe ven, někdo se drápe ze záhrobí. Poryv větru, klechtání vody v sifonu umyvadla, vzdálený smích, dunění sílí, meluzína přechází ve vichřici. Jsme v auditivním hororu, počasí prozrazuje horské prostředí, dětské hlasy a umyvadlo na pokoji nás ujistí, že jsme právě byli svědky vyvolávání duchů na školním lyžáku. Tak příjemně děsivý zážitek vede k jedinému – chceme ho prožít znovu.

Co nám taková zvuková situace říká o současné tvorbě pro děti, dospívající a mladé dospělé? Nese vlastně dobrou zprávu: s rozvojem podcastingu se nejmladší generace k poslouchání dostává zcela přirozeně přes nové technologie a dostupnost obsahu. Po desetiletích pocitu zmaru, že mladé lidi k rádiu prostě už nikdy nedostaneme, se objevila sluchátka, sdílené platformy a následně i pozornost média veřejné služby k tvorbě pro tuto cílovou skupinu. K rádiu skutečně většina z dětí ani dospívajících neusedne. Ale na vyžádání (on demand), především však na doporučení přátel si auditivní obsah vyhledají. Zvlášť, když je jim nabízen tak atraktivně a v oblíbených žánrech.

Hovořím o žánru hororu, který by se v běžném vysílacím schématu objevil v Českém rozhlase až po 22. hodině, zatímco pro podcast je velmi lákavým a hojně využívaným tématem. V oblasti fikčního podcastu vznikly v posledních letech tituly, které v nějakém ohledu splňují charakteristiku hororu jako afektivního žánru, v němž se ideálně synchronizují emoce postav a posluchačů. Tato afektivita vytváří atmosféru strachu a nejistoty, které jsou ale při prožitku v bezpečném prostředí pro starší děti velmi lákavé. Tomu odpovídají podcasty z let 2022–24 Lyžák, Rituál, NeklidOdcizení. Na prvním jmenovaném zkusím dále ukázat, jak současné auditivní médium vytváří pro mladší posluchačskou generaci atraktivní zážitkový poslech, často zcela imerzivní a vtahující do fikčního světa díla.

This post is for subscribers only

Already have an account? Sign in.

Subscribe to Listy

Don’t miss out on the latest issues. Sign up now to get access to the library of members-only issues.
jamie@example.com
Subscribe