Kam se poděl průmysl?
Heda Čepelová, Miroslav Jašurek: Jistě můžeme celé české ambice ještě několik let odbývat větou „odmítáme Green Deal“. Alespoň od samotného průmyslu, toho silného hnacího pohonu ekonomiky, by ale člověk přeci jen čekal nějaký plán.
Sdílejte článek svému okolí:
Vláda se soustředí na „odmítání Green Dealu” skrze podporu uhelných elektráren, opravdu klíčová debata se ale dnes odehrává jinde. A její výsledky pocítíme citelněji než v cenách povolenek.
Pokud se strany nastupující vládní koalice na něčem takřka dokonale shodnou, je to odpor proti evropskému Green Dealu. Při bližším pohledu ale není jasné, jestli mají stejnou představu o tom, co je vlastně jeho součástí a v jaké fázi se právě nachází. Pozornost politiků se i díky silnému ideovému vkladu Motoristů stáčí k další podpoře energetického využití uhlí. Vládní programové prohlášení se v části věnované hospodářství hned v osmi bodech ze šestnácti zabývá právě energetikou, zato třeba explicitně průmyslu je věnovaný jeden jediný bod, který se fakticky týká – inu, výstavby jaderných bloků.
Zatímco v Česku jsme se zjevně zasekli u výroby elektřiny a tepla, realita evropské klimaticko-energetické politiky je toho času už jinde. Názornou ukázkou může být panika, kterou mezi českými firmami na podzim vyvolala zpráva o německém plánu na podporu energeticky náročného průmyslu. Pro představu, může jít o strojírenské a automotive podniky, ale také o chemičky nebo výrobce oceli. Německá spolková vláda by pro ně ráda zavedla speciální tarif, který by jim zlevnil elektřinu, a podpořila je tak spolu s jinými incentivami v dekarbonizaci. Ta totiž v praxi znamená, že tyto průmyslové podniky začnou využívat řešení na bázi elektřiny namísto stávajících fosilních paliv – představte si třeba huť s pecí plně poháněnou elektřinou z obnovitelných zdrojů.
Poslední dny sbírky:
Podpořte Listy pro budoucnost
a darujte Listům stabilitu v příštím ročníku
Darujte a pomozte nám pokrýt náklady na první číslo nového ročníku Listů, Listů pro budoucnost. Díky nim budou moci Listy v příštím ročníku fungovat s jistotou, že ho finančně zvládnou.
DARUJI NA LISTY PRO BUDOUCNOST
Zlevnění průmyslově využité elektřiny na straně našeho bohatšího industriálního souseda by samozřejmě znamenalo znevýhodnění tuzemských producentů, kteří by zkrátka kvůli vyšším cenám energií vyráběli dráž. Na druhou stranu, někteří naopak uvažují tak, že nakopnutí německého výrobního motoru by nakonec odmazalo tyto ztráty v důsledku většího objemu zakázek pro české firmy. Ale jde o něco jiného: jak se vůbec může stát, že na jednotném evropském trhu projde taková velkorysá národní podpora vlastních podniků? Nebrání tomu náhodou nějaká evropská pravidla?
Inu, nebrání, nebo přesněji už nebrání, pokud jde o státní podporu průmyslu v jeho dekarbonizaci. Příslušná změna pravidel prošla evropskými vyjednávacími procesy v letošním roce pod kryptickou značkou CISAF (Clean Industrial State Aid Framework, rámec pro veřejnou podporu čistého průmyslu). V Česku tato reforma nevzbudila větší pozornost, a to ani mezi politiky. Pravděpodobně proto, že na české úrovni dosud neexistuje komplexní strategie průmyslové dekarbonizace, neb jsme se ještě dostatečně nevypořádali ani s debatou o uhelných elektrárnách. Zřejmě nás tudíž v čase projednávání změn pro státní podporu nenapadlo, že nových možností využijí naši sousedé, kteří jsou v této debatě poněkud pokročilejší.
→ proč další fáze dekarbonizace míří hlavně na průmysl, ne na energetiku,
→ co znamená Clean Industrial Deal pro budoucnost evropské výroby,
→ proč Česko ztrácí čas bojem s „Green Dealem“,
→ jaké jsou reálné dopady transformace na zaměstnanost a ekonomiku,
→ proč bez jasné strategie hrozí českému průmyslu útlum místo modernizace.
