Komu patří národní parky?
Hynek Skořepa: Brzy se ukáže, zda bude mít vyšší váhu zájem ochrany přírody, nebo podnikatelů. Ředitel NP Šumava varuje před pozměňovacími návrhy některých poslanců v souvislosti s připravovanou novelou zákona o ochraně přírody. Ty by podle něj prakticky zlikvidovaly celý národní park.
Sdílejte článek svému okolí:
Správa NP Šumava publikovala 6. 5. 2025 na webu národního parku příspěvek s názvem Šumava jako světově uznávaný národní park? Je k tomu blízko! V něm cituje slova dlouholetého ředitele NP (a zároveň CHKO) Šumava Pavla Hubeného, mimochodem vystudovaného geografa: Už nyní tvoříme společně s Bavorským lesem ucelené a propojené bezzásahové území o rozloze bezmála 350 km2. Dalších více než 130 km2 divočiny leží na další části území Národního parku Šumava a čeká na propojení s touto velkou centrální oblastí. Šumava s Bavorským lesem je tak největším divokým lesním územím ve střední a západní Evropě.
Správa NP tvrdí, že divočiny není třeba se obávat a ponechávání velkého území přírodním procesům má v podstatě pouze pozitivní výsledky. A já se s tímto názorem plně ztotožňuji. Ředitel Hubený dodává, že nejlépe je to vidět na návratu a masivním rozšiřování kriticky ohrožených druhů živočichů, ať už savců, bezobratlých, nebo ptáků, stejně jako rostlin a hub, z nichž mnohé se v ČR vyskytují jen na Šumavě. Stejně tak požární nebezpečí podle něj není tak velké, jak by se mohlo s objemem tlejícího dříví zdát. Zároveň ale varuje před pozměňovacími návrhy některých poslanců v souvislosti s připravovanou novelou zákona o ochraně přírody. Ty by podle něj prakticky zlikvidovaly celý Národní park Šumava. Takového možného scénáře se obávají zástupci sousedního Národního parku Bavorský les, který by přerod českého národního parku na fakticky hospodářské lesy negativně ovlivnil.

NP Bavorský les má poměrně malou rozlohu a bez „zázemí“ v podobě české Šumavy (německy Böhmerwald) čeká zdejší divočinu nejistá budoucnost. Národní park Šumava mohl roku 1991 vzniknout (tehdy ještě v Československu) díky příznivé konstelaci po sametové revoluci. Nutnost posílení ochrany přírody tehdy ve společnosti silně rezonovala, území bylo navíc unikátně zachováno díky desetiletím existence železné opony. NP Bavorský les v Německu byl sice vyhlášen roku 1977, rozšířen na dnešních zhruba 250 km2 byl však až mnohem později (1997 a nepatrně ještě 2024). CHKO Šumava existovala od roku 1963, její jádro (přibližně 680 km2 bylo posléze změněno na národní park). Na rakouském území Šumava z nepochopitelných důvodů komplexnější ochranu dodnes postrádá a její malý rakouský díl je opakovaně atakován developery, kteří se pokoušejí jej ovládnout i z české strany (viz kauza 1333 m vysoké Smrčiny u Horní Plané).
→ Co Pavlu Hubenému napsala ředitelka NP Bavorský les a kdy podle ní může vyhrát člověk,
→ zda NP Šumava poškozuje obce,
→ jak se změnilo soužití obcí v Hřensku s NP České Švýcarsko a jaké to má výsledky,
→ a o výzvě na podporu národních parků.