Nakonec volíme sociální status
Patrik Eichler: Sněmovna, kde drtivou většinu budou mít poslanci stavějící na tezi o individuální odpovědnosti za úspěch a tak či onak neteční k demontáží univerzálního veřejného státu, prostor svobody rozšiřovat nebude.
Sdílejte článek svému okolí:
Dva hlavní soupeři sněmovních voleb nabízeli svým voličům všechno. Petr Fiala na čele koalice SPOLU stavěl na heslu „Teď jde o všechno“ – vystupoval, jako už jeho tábor několikrát, proti slovenské a maďarské cestě pro Českou republiku a proti kolaboraci s Vladimirem Putinem. Všechno v jeho podání znamenalo prozápadní orientaci a bezpečnost. Slovensko, Maďarsko a Rusko byly symboly zmatku, útoků na lidi z médií, nevládního sektoru nebo kultury, omezování svobod, bídy.
Andrej Babiš neměl potřebu se útokům vládních politiků bránit. Prostě nabídl své vlastní všechno. V závěru kampaně na vizuálech, kde v ježíšovském rozpažení symbolicky objímal vybrané ministry své budoucí vlády, dával zároveň vyniknout rodičovskému příspěvku 400 000,-, kratším lhůtám u lékaře, důchodu už v 65, nižším daním, zkrátka lepšímu životu. Nepřebernou nabídkou kroků k lepšímu životu překlenul kampaň mezi Ano, zase bude líp a Jedinou možností porazit Fialu.
Když přistoupíme na personifikaci politiky, pak Babišův výsledek byl o 630 tisíc hlasů a 11 % lepší než ten Fialův. Cílený útok na voliče hnutí Stačilo! a SPD dostal v posledním předvolebním týdnu první subjekt pod pětiprocentní volební práh a druhý připravil přinejmenším o třetinu očekávaného výsledku. Politici obou uskupení po volbách neskrývali své zklamání.
Babišovo hnutí ANO v kampani otupovalo ostří protiruských útoků tím, že výslovně odmítalo jak vystupování z EU a NATO – protože by to přineslo ekonomické škody a bylo bezpečnostním rizikem –, tak jakoukoli spolupráci s komunisty, resp. hnutím Stačilo! Hlavním vyřčeným důvodem odmítnutí komunistů byly otázky hospodářské politiky.
ANO se v těchto volbách stalo vzorovou stranou pro všechny, s širokou nabídkou a obrušovanými hranami. ANO přitom nemá představu o lepším životě jako takovém, nezpívá si: „My nový život chcem‘ na zemi,“ ale každému něco nabízí výměnou za jeho hlas. Stejně jako další strany je stranou transakční.
SPOLU oproti tomu mobilizovalo své vlastní voliče nejenom antikomunistickým sentimentem a vyvoláváním obav o zahraničněpolitické směřování země, ale i volební estetikou – třeba klipem, kde proti vládě protestují jen lidé neupravení, opilí, oškliví. Kdo by s takovými chtěl být na jedné lodi.
→ Co svým voličům ANO i SPOLU nabízely stejného,
→ jaký konflikt se opakoval v těchto volbách,
→ které politické střety přinese nová Sněmovna,
→ proč zůstává v nové Sněmovně mimo hru politika usilující o osobní i sociální emancipaci člověka,
→ co lze čekat od nové vládní většiny,
→ čím byla letošní předvolební kampaň jedinečná a proč se musíme zabývat jejími náklady
→ nebo co za problémy může přinést opoziční antikomunistická rétorika.
