Smutek nad Oděsou

Sdílejte článek svému okolí:

V Oděse jsem nikdy nebyl, přesto k ní mám zvláštní vztah. Stejně jako k Paříži, kterou jsem navštívil jako první západoevropské hlavní město. I při další návštěvě jsem si potvrdil, že Paříž je „pohyblivý svátek“, jak přiléhavě nazval francouzskou metropoli Ernst Hemingway, a stejně tak vzpomínky na ni.

Z ukrajinských měst jsem byl jen v šedesátých letech v Kyjevě. Pokládali jsme tam s delegací mladých lidí věnec k památníku našich vojáků padlých při osvobozování tohoto města za druhé světové války. Všiml jsem si, že tam bylo jenom jedno české jméno, ostatní rusínská, ukrajinská. Večer jsem se v hotelu chvíli bavil s dívkou na recepci. Byla mi sym­patická. Chtěl jsem ji druhý den pozvat někam na kávu. Jen se trpce usmála: „Eto nevaz­možno, minia by očeň rugali.“ Bála se výhrůžek.

Černomořské přístavní město Oděsa má s dvoutřetinovou ukrajinskou většinou téměř tolik obyvatel jako Praha a je po Kyjevě a Charkovu třetím největším ukrajinským městem. V minulosti byla ekonomickým, obchodním a kulturním centrem Ruského impéria. Žila tu výrazná židovská menšina, která nepřežila německou a rumunskou okupaci za druhé světové války. Od roku 2014 došlo v etnicky heterogenní Oděse se sto třiceti národnostmi k vážným vnitropolitickým střetům mezi proruskou částí města a ukrajinskou většinou s tragickými důsledky a od začátku ruské agrese poté čelila bombardování. To ti, kdo milovali toto město, vnímali bolestně.

Oděsa je nádherné město zaslíbené umění. Mezi významnými osobnostmi města se objevují jména Anna Andrejevna Achmatovová, Ida Kamińska, Rodion Jakovlevič Malinovskij, David Oistrach, Svjatoslav Richter. Přilnul jsem k tomuto městu před desítkami let, protože tu žila nebo k němu měla blízko početná skupina vynikajících spisovatelů a spistovatelek.

Kdybych měl jmenovat autora, kterého jsem nejčastěji četl, byl by to ruský spisovatel a novinář ukrajinského původu Konstantin Paustovskij. V roce 1965 byl nominován na Nobelovu cenu za literaturu. Kromě mnoha jiných sovětských vyznamenání obdržel i medaili Za obranu Oděsy ve dvacátých letech občanské války po první světové válce; to se odráží i v jeho díle. Podstatná část jeho románů vyšla i v češtině. Do jejich názvů se promítá čas, doba a příroda: Čas velkých nadějí, Dávná léta, Deštivé svítání, Kniha toulek, Na jih, Na prahu neznámého věku, Neklidné mládí, O samotě s podzimem, Souhvězdí psů, Příběh ze Severu, Zlatá růže.