Dokumentární knihou roku 2025 je Důstojnost
Andrea Hanáčková: Petr Třešňák v dokumentární knize roku přesvědčivě vysvětluje, že zachování důstojnosti těm nejslabším je lakmusovým papírkem demokracie.
Topic
Kultura
A collection of 27 issues
V Maďarsku jako v Německu. Zveřejňujeme exkluzivně text o novém držiteli Nobelovy ceny za literaturu
Nobelovu cenu za literaturu za rok 2025 získal maďarský spisovatel László Krasznahorkai. Exkluzivně při té příležitosti zveřejňujeme text Aleny Zemančíkové o Krasznahorkaiovi a divadelní adaptaci jeho románu Herscht 07769, nastudované Divadlem Istvána Örkéneye. Text vyšel v Listech 3/2025.
Město Grotte
Daniela Vodáčková: Víte co, půjdeme procházkou od nádraží. Vlastně nejdřív pojedeme z Palerma. Před chvílí jsem přiletěla na letiště Falcone Borselino. Mám středně velký oranžový kufr. Na měsíční cestu se neumím vydat s menším zavazadlem. Vím proto, jaké nesnáze mě čekají. A vím také, kdy nastanou.
Bída světa, lež románu a dluh vypravěčů
Václav Jamek: Je potřeba vzdorovat velkým křivdám stejně jako křivdám bezejmenným. Je potřeba stát na straně Kohokoli. Myslím, že právě s tímto vědomím byl založen i PEN klub. (Projev z konference ke 100. výročí založení českého/československého PEN klubu)
Nejsi v tom sám
Daniel Ort: Nově zveřejněná první část zprávy Wyna Williamse odhalila dopady jednoho z největších justičních a strukturních selhání v britské historii. Cestu k odhalení skandálu ukazuje nový seriál Pan Bates versus Britská pošta. Proč je tak inspirativní a proč se začít vážně bavit o České poště?
Umělkyně vedle mužů, mezi nimi i bez nich
Alena Zemančíková: Ženy vždy provozovaly všechny umělecké druhy. Je důležité to připomínat právě dnes, kdy se veřejným prostorem šíří misogynie v nejvulgárnější a absurdně anachronické podobě.
Zlín Film Festival očima nediváka
Adam El Chaar: Býval jsem nadšeným abonentem Zlín Film Festivalu, ale kinům jsem dal vale – ne kvůli přepálené ceně, ale kvůli zvukové hladině. Zato jsem se zapálil pro cinema verité – pozorování běžného života.
Básníci a vykladači: Anna Řezníčková nad básní Jošidy Rjúsuie
Anna Řezníčková: Málokterou báseň si zapamatuji přesně. Možná, že jenom tuhle. To dítě v ní pláče a pláče. Vyrovnávala jsem se s tím několik dní.
Jednou to tu bude tvoje
Ondřej Štindl: Možná jsem to okno otevřel, protože jsem slyšel zpívat ptáky, když jsem na ni mluvil. Ale spíš ne. Šel jsem rovnou za ní. Už od dveří jsem viděl, že je konec. Šel jsem rovnou za ní. Jako kdyby se ještě dalo něco stihnout. Za ní. /ukázka z připravovaného románu/
Cukrové ruže
Celý život som na nich robila, zhumplovala som sa, dorazila, vždy som bola viac chorá ako on, na invalidnom dôchodku, po päťdesiatich rokoch manželstva skapal a ja mám teraz čo akože robiť? Přečtěte si povídku Veroniky Šikulové psanou pro Listy.