Umělkyně vedle mužů, mezi nimi i bez nich
Alena Zemančíková: Ženy vždy provozovaly všechny umělecké druhy. Je důležité to připomínat právě dnes, kdy se veřejným prostorem šíří misogynie v nejvulgárnější a absurdně anachronické podobě.
Sdílejte článek svému okolí:
Na velkém „divadle světa“ se ve výtvarném umění po celé věky autorsky projevovali výhradně muži (ostatně to bylo podobné i v hudební kompozici nebo v literatuře, kde také byly až do 20. století ženy výjimkou). Ve skutečnosti všechny umělecké druhy ženy provozovaly, jen tak činily anonymně nebo výhradně soukromě, veřejné prezentace jim byly zapovězeny a nemohly tak jmenovitě zasáhnout do uměleckého vývoje. Vlastní interpretace světa jim byla odpírána. Ostatně to najdeme i ve vědě – Marie Curie nesměla v roce 1903 sama v Londýně proslovit přednášku o radioaktivitě, stála vedle řečnického pultu a její text přednášel její manžel a spoluvýzkumník Pierre Curie.
Je důležité tato fakta připomínat právě dnes, kdy se veřejným prostorem šíří misogynie v nejvulgárnější a absurdně anachronické podobě. Přítomnost žen v umění je velké téma naší doby, v umělecké sféře vzniká bezpočet děl s tematikou násilí na ženách, která odhalují jeho nejrůznější a nejhrůznější podoby. Část veřejnosti však na to reaguje odporem nikoli k násilníkům, ale k obětem, autorům děl a publicistkám, které případ zveřejnily. Případ kyberšikany Apoleny Rychlíkové je strašný, a není jediný.
Mistryně a umělkyně 1300–1900
Kurátorky Národní galerie Olga Kotková, Petra Zelenková a Adéla Pavlíčková uspořádaly ve Valdštejnské jízdárně výstavu Ženy – mistryně, umělkyně 1300–1900. Expozice dosvědčuje, že jak v Itálii, tak v Holandsku byly už v tomto časovém rozpětí profesionální malířky, jež svá díla signovaly. (Tuto skutečnost ostatně vtělil současný francouzský spisovatel Laurent Binet do svého románu Perspektivy, který se odehrává ve Florencii doznívající renesance první poloviny 16. století. Tahle historická uměnovědná detektivka mimochodem ukazuje, že současné umění se už bez zobrazení aktivní přítomnosti umělkyň na jevišti světa neobejde). Propagační text k výstavě ve Valdštejnské jízdárně uvádí:
Pro někoho bude překvapením, když uvidí, jak se již v období středověku projevovala odvážná fantazie žen; jaké měly hluboce zbožné ženy, často řeholnice, erotické i mateřské touhy. Návštěvníka též zaujmou příběhy malířek z období renesance – často byly samy oběťmi násilí a intrik; s krutostí, již zažily, se vyrovnávaly i ve své umělecké tvorbě. Mnohé z nich se zase chtěly vyrovnat produkci svých mužských protějšků, chtěly dokázat, že jsou stejně dobré, či dokonce lepší.
→ Jak umělkyně formovaly československou kulturu 20. století,
→ jak inspirují dnešní divadlo,
→ a jak se nejnověji vypořádala scénáristka Lenka Huláková s postavami sester Válových.
