Výročí Schengenu. Syndrom Doriana Greye
Michela Ceccorulli: Před 40 lety vznikl schengenský prostor a v EU se bezstarostně znovuzavádí kontroly na vnitřních hranicích. Návrhy nahradit je méně viditelnými digitálními sledovacími systémy nebo posílenou policejní spoluprací naznačují, že se v EU něco zásadně, a ne zcela pozitivně, změnilo.
Sdílejte článek svému okolí:
Letos si připomínáme 40 let od vzniku schengenského prostoru, což EU staví do nepříjemné situace: je to událost příliš významná, aby ji bylo možné ignorovat, ale zároveň příliš trapná, aby se jí šlo chlubit. Hlavním důvodem je, že ústřední myšlenka schengenského prostoru – že hranice jsou mezi členskými státy problematickým symbolem – je těžce oslabena. Svědčí o tom bezstarostné znovuzavádění a přetrvávání kontrol na vnitřních hranicích.
Že rétorika neodpovídá realitě, není nic nového. U politického subjektu, který velkou část své důvěryhodnosti globálního hráče vybudoval na své jedinečnosti, by však tento nesoulad neměl být tak snadno přehlížen. Je pravda, že důvěryhodnost dnes není zrovna v módě. Lze také argumentovat, že schengenský prostor se stále rozšiřuje, protože na začátku roku 2024 přistoupily další dva členské státy EU (Bulharsko a Rumunsko), čímž se zvětšil jeho rozsah a rozšířil prostor volného pohybu. Koneckonců, jak bývá zmiňováno, je štěstí, že ho stále máme, vzhledem k tomu, co zažíváme, pokud jde o odstředivé síly a nacionalistické tendence. Ani ty přitom neoslabily současné volání „více EU“. Podle této argumentace tedy není integrace ohrožena.
Pokud však integrace znamená příliš mnoho věcí, ztrácí pro Unii veškerý konkrétní význam. Syndrom Doriana Graye je tak zřejmý: co znamená integrace, pokud je ohrožen její nejvýznamnější prvek? Měli bychom se rozhodnout podívat se na sklenici jako na poloprázdnou a začít tím, že zvážíme, co se pokazilo a kdy.
Do roku 2015 se vnitřní kontroly na hranicích vyskytovaly jen zřídka. V tomto roce přišel do Unie téměř milion žadatelů o azyl a zažili jsme zlom ve dvou významných ohledech. Za prvé, některé členské státy znovu zavedly vnitřní kontroly na hranicích a spojily „sekundární migraci“ (neoprávněné překročení hranic) s bezpečnostními hrozbami (jediný případ, který spolu s ohrožením veřejného pořádku opravňuje požadavek na vnitřní kontroly). Za druhé tak učinily v naprostém rozporu s právem EU, které stanoví konkrétní podmínky pro znovuzavedení hraničních kontrol. Koordinace je v této oblasti klíčová, protože jejich obnovení má mnohostranné důsledky.
→ Co bylo bodem zlomu při zavádění vnitřních kontrol,
→ zda je nárůst kontrol na hranicích spojen s určitými politickými proudy,
→ a jaké otázky si musí Evropská unie zodpovědět, pokud chce pokračovat v integraci?
